Dostala se mi do ruky kniha, která obsahovala aktuální seznam českých návrhářů a oděvních značek. Tento výčet mimo jiné obsahoval i druhořadá jména a lokální značky, ale nebyla v něm uvedená žena, kterou bych čekala na prvním místě. První dáma české módy – jak se o ní někdy vyjadřují média – Liběna Rochová.
„Já tu její módu vlastně moc nemusím. Jeden záhyb na látce a předstírat, že jsou to šaty…“, vyjádřila se jedna z mých kolegyň. Ačkoliv já na minimalismus a střídmost slyším, chápu, že ne každému je tenhle směr po chuti. Nicméně to, proč si Liběna Rochová zaslouží pozornost, to podle mého názoru není pouze její rukopis, ale především přesah její práce.
Tak za prvé – je opravdu kreativní. Její šaty umí být architektonické (kolekce Timelles Night), grafické (kolekce Partitury) nebo malířské (kolekce StainSoulSteal), ale fungují všechny a jejich design se rozhodně dá označit za nadčasový. Počin designéra z její tvorby poznáte na první pohled, ale ne za cenu líbivosti, nasládlosti nebo jiného podlézavého „populismu“, který lze vysledovat u jiných návrhářů. Nebojí se tvořit z alternativních materiálů, jako je například papír (workshop Tolerance materiálů) nebo sklo (Homage to glass) a hranici oboru tak posouvá směrem k prostorovým, sochařsky pojednaným objektům, čímž svoji pozici umělce a výtvarníka neoddiskutovatelně posiluje.
Za druhé – umí řemeslo. Své návrhy si sama kreslí, zná materiály a jejich vlastnosti, rozumí konstrukci a modelovým úpravám, umí si sednout za šicí stroj a jsem si jistá, že mnoho hodin strávila usilovnou a poctivou ruční prací. V poslední době se objevila řada pseudotvůrců, kteří bezostyšně tvrdí, že návrhář nic z toho nepotřebuje, protože stačí, že má vizi a to ostatní za něj udělá tým. To je nesmysl. Ten, kdo osobně nepokořil nepoddajnost a vzpurnost materiálu mu nebude umět skutečně vládnout. A ten, kdo nerozumí přípravným fázím designérského procesu, nikdy nemůže vykročit za hranice práce s konfekcí a není tvůrcem, ale pouhým stylistou…
Za třetí – je aktuální. Má jasno v tom, kdo je její cílová skupina a v jakém podnebí žije. Rozhodně u ní nenajdete vílí šaty se sukní ve střihu mořské panny, s dvoumetrovou vlečkou, pošité milionem titěrných skleněných korálků, v duhových, do sebe zapuštěných barvách. A víte proč? Protože je nepotřebujete! Jak často chodíte do Opery? A i v případě, že jste společenský typ, jak se o takové šaty budete starat, jak je budete žehlit a prát? V našem prostředí máme úplně jiné oděvní potřeby. A ty daleko lépe uspokojí šaty, na kterých si můžete vybudovat plnohodnotný šatník. Šaty, které můžete nosit opakovaně, vzájemně je kombinovat a z materiálů, o které se dokážete postarat. Z materiálů, jako jsou například kašmír, hedvábí, kůže nebo manšestr. Právě takových, které Liběna Rochová používá. Umělecká poloha jí nebrání v tom, aby vytvářela i nositelné a funkční věci například pro sebe a co víc, ani její komerční tvorba – ta pro celebrity – nezavání kýčem. Díky za to!
Za čtvrté – má názor a umí ho říct. Umí mluvit o své práci, o svých inspiračních zdrojích, o použitých materiálech, či jejich výběru, o spolupráci s firmami či jednotlivci, o smyslu takové kooperace, zkrátka, je schopna svou práci obhájit a stát si za ní, což u řady jiných návrhářů postrádám. Zatímco některé rozhovory jsou bezbřehým blekotáním plným parazitních slov a vysvětlování, proč jejich šaty musí mít astronomickou cenu, z jejích interview zní konstantní názory, jasně definované hodnoty a vnitřní integrita. Zažila jsem ji jako porotkyni na jedné studentské soutěži a tak vím, že je přímá i ve chvíli, kdy se jí něco nelíbí a že umí být velmi nekompromisní. Není to ale kritika pro kritiku, protože její připomínky jsou opodstatněné, k věci a v zásadě konstruktivní. To je také důvod, proč právě ona stojí v čele oděvního ateliéru pražské umprumky. Za svoji tvorbu získala řadu ocenění a jako zkušená výtvarnice a zavedená návrhářka má co předávat dál.
Za páté – má perfektní PR. Takové elegantní, nenucené, až nedbalé. Budované nenápadně, jakoby to nebyla žádná dřina. Například tím, že je v rozhovorech vstřícná. Vyjadřuje se profesionálně a k věci. Usmívá se. Je kosmopolitní. Podporuje mladé tvůrce, aniž by se bála konkurence. PR své značky posílila také tím, že si jako „svoji“ modelku vybrala blogerku. Blogeři a návrháři často nebývají zajedno, ale tohle spojení je „win win“ na obou stranách. A navíc – vypadá opravdu dobře. Jen pro zajímavost, znáte ročník jejího narození?
Za šesté – je filantropka. To její práci dává nespornou přidanou hodnotu. Spolupracuje s organizacemi, které pomáhají potřebným, sama aktivně adoptuje panenky pro UNICEF a s výtvarníkem Musou nedávno vytvořila dobročinnou kolekci NADOTEK.
Bod za sedmé je osobní, takže si ho nechám pro sebe, ale řekněte sami, kolik podobných osobností v módní branži znáte? Když se na talentových zkouškách ptáme uchazečů na jména inspirativních lidí z oboru, jméno Liběny Rochové moc často nezaznívá. Doufám, že se to změní, protože její práce v kontextu našeho prostředí prostě dává smysl!