Zajímá vás barevná typologie? Sledujete instagramové účty, veřejné diskuze, uzavřené skupiny a kazuistiky na webech jednotlivých typologů? Typologie slaví obrovský comeback a s rozmanitými zdroji informací se doslova roztrhl pytel. O tom, jestli je dobrým nápadem barevnou typologii absolvovat online, jsme už mluvili. Dnes se pojďme podívat na to, do jaké míry je užitečné, se o barevné typologii online vzdělávat…
Určitě je to užitečné. Mnoho věcí vám do sebe zapadne právě ve chvíli, kdy informaci slyšíte opakovaně nebo kdy ji vlastními slovy přeformuluje někdo jiný. Najednou také poberete pouze určité množství faktů a je dobré se k těm ostatním vracet. Než si zažijete třeba barevnou teplotu a schopnost ji u barev vidět, může to trvat a na sytost nebo světlost teprve přijde řada. Hodně také pomáhá, když vidíte dobrou ukázku nebo vzorník. A stejně jako ve škole, i ve vylepšování vlastního zevnějšku dobře funguje tzv. „vrstevnické učení“. Vidět, jak si s výzvou poradil někdo druhý, může být návodné a inspirativní.
Má to ale svá úskalí a klíčem k tomu, abyste se opravdu vzdělávali, je dobře si vybrat, co sledujete. Barevná typologie může vypadat jednoduše a protože je o ni zájem, podnikatelé ji pochopitelně do svého portfolia služeb chtějí zahrnout. Nemusí mít ale dostatečné proškolení ani zkušenosti a tím, že těžiště jejich specializace je někde úplně jinde, například u kosmetiky, stylistiky nebo v kadeřnictví, pohybují se spíše po povrchu a pokud jde o barvy, dochází někdy k unáhleným závěrům. V článcích pak uvádí nepřesné informace, v příspěvcích nepoužívají správné postupy a díky tomu vynáší i pochybné výsledky.
V nedávné době jsem tak na internetu zaznamenala například fotku ohnivé zrzky s vysokým barevným kontrastem, která má být tlumeným typem. Nebo tmavou dámu zařazenou do světlého jara. Tvrzení, že Jennifer Aniston je jaro a další podivnosti… Také vídám, že klientky jsou v křesle neodlíčené, mají na sobě šperky a nezakryté zjevně barvené vlasy. Za nimi pak stojí typoložka v zářivém oděvu se vzorem, s intenzivními barvami nehtů a velkými prsteny. A celá scéna se odehrává ve studiu vymalovaném na limetově zelenou. Určit spolehlivě barevný typ za takových okolností mi připadá jako čirá náhoda.
Napadá vás, že teď mluvím sama proti sobě? A jak můžu rozporovat tlumenost u zrzky, kterou jsem viděla jen na obrázku, když jsem ve výše zmiňovaném článku tvrdila, že typologie online není spolehlivá? Myslím si to stále! A ano – existují jedinci, kteří jsou dokonalým ztělesněním nějakého typu a jsou tak učebnicoví, že je poznáte na první dobrou. Pochybuje například někdo o tom, že Lence Vacvalové sluší teplé kontrasty? Takových lidí ale není mnoho a jedná se o zanedbatelný populační vzorek. Tyto takzvaně pravé typy jsou navíc jen čtyři. Co všechny ty ostatní varianty a subvarianty?
Tam je potřeba měřit a měřit a měřit! Pokud klient chce nahou pravdu, musí se tomu jít naproti a všechny rušivé prvky je třeba důsledně eliminovat. Je nutné vycházet ze skutečné barevnosti klientovy tváře a vlasů a ne z té, do které se uměle stylizuje pomocí dekorativní nebo vlasové kosmetiky.
Možná jste také, v touze znát svůj barevný typ, zkoušeli vznést dotaz v nějaké internetové diskuzní skupině. I ony mohou být velmi ošemetné a mohou vám zamotat hlavu. Pod takovým dotazem a fotkou se často objeví smršť názorů tak rozporuplných, že se z nich seriózní výsledek zkrátka nemáte šanci dozvědět. Znáte Dunningův-Krugerův efekt? Tyto internetové diskuze jsou jeho dokonalou ukázkou. Mimo jiné i proto, že ti, kteří by k tomu skutečně měli co říci, se zpravidla vůbec nevyjadřují. Vědí totiž, že kdo bude stát o profesionální výsledek, přijede osobně…
A pak jsou tu ještě ukázky, barevnice, srovnávačky a další obrazový materiál, kterého je nejen plný Instagram, ale taky Pinterest. Já je miluju, přinesly mi řadu aha-momentů a uvědomila jsem si díky nim mnoho souvislostí. Nicméně žádná ukázka na monitoru PC nenahradí skutečný textil, který pak nosíte a problém těchto ukázek je v tom, že aby byly názorně výmluvné, musí být často úplně krajní. Tu „svoji“ míru barevných vlastností z nich tedy zase nezjistíte…
Takže závěrem – s chutí se vzdělávejte, barvy jsou radost a pořád je co objevovat. Buďte ale zdravě kritičtí a pozor na informační kanály, co do smysluplných souvislostí vnáší zmatek. Jakmile na ně narazíte, tak se raději poohlédněte po jiných!
P.S. Pokud vás moje texty na téma barevné typologie baví, můžete sledovat FB stránku Barevná typologie s Dominikou, kde jsou všechny pohromadě. Najdete tam kromě nich také drobnější postřehy, příspěvky k psychologii barev, inspirace z přírody a dozvíte se, jak je to s tím jarem u Jennifer Aniston 😉