Co myslíte – jak dlouho poté, co účastník absolvuje kurz barevné typologie, bude v měření skvělý a bude se dopouštět pouhého minima chyb? Pokud vám někdo tvrdí, že ještě v den kurzu budete schopni své znalosti uvádět do praxe nebo dokonce vydělávat peníze, nevěřte mu. Je to jen silný marketing a řeknu vám proč.
Mozek není počítač, který se učí mechanickým ukládáním informací. Učení je biologický proces, který spočívá v reorganizaci neuronové sítě. Je třeba vybrat správný okruh, najít a oslabit neurologická spojení, která jsou málo používaná a je třeba vychodit nové informační cesty – synapse. A tato nová nervová spojení pak potřebují pořádnou porci spánku, aby se uložila. To všechno vyžaduje čas.
Informace jako takové jste sice schopni získat v řádu minut nebo hodin, ale jejich přesun z krátkodobé do dlouhodobé paměti už probíhá v řádu dní až týdnů. A to pouze za předpokladu, že jsou opakovány. Do tohoto procesu pak vstupují ještě vnější faktory jako věk, motivace, emoce, stres, únava, zdraví a další životní okolnosti a ty všechny mají vliv na to, jak dlouho jednotlivé fáze procesu učení trvají. A to se zatím bavíme pouze o vědomostech a informacích.
Druhou kompetenční složkou je pak motorická dovednost a i ta potřebuje své. Ani ona nejde urychlit. Než se z fáze vědomého přemýšlení o každém kroku dostanete k plynulejšímu postupu a automatizaci celého procesu měření, může to trvat týdny až měsíce. Také je třeba připomenout, že učení neběží lineárně, ale skokem. Takže nováček v oboru může mít subjektivní pocit, že stagnuje nebo že je dokonce v regresi, než zaznamená nějaký pokrok a celý proces měření se stabilizuje.
Shrnuto a podtrženo, než se vůbec nováček v oboru zorganizuje, může mu to trvat až několik měsíců. A pokud jste slyšeli o tzv. „deliberate practice“ – termínu, který ve své studii z roku 1993 zavedl K. A. Ericsson, tak taky víte, že od mistrovství vás dělí pomyslná hranice, která se točí někde kolem 10 000 hodin cíleného tréninku… Ano čtete správně. A ne opravdu jsem se nespletla o nulu. Je to deset tisíc. Někde kolem dvou set hodin je základ, někde kolem dvou tisíc je pokročilost a až někde kolem deseti tisíc je virtuozita a mistrovství…
Ale proč to píšu! Já jsem měla to štěstí, že jsem si před deseti lety kurz udělala „jen tak“. Prostě pro radost. Neměla jsem nad sebou tlak na výdělek, tlak na rychlé výsledky, na placení nájmu ani na rychlou návratnost investice. Díky tomu jsem si mohla dost načíst i natrénovat a získat kus jistoty pro práci s klientem. Je mi ale jasné, že ne každý může jít touto pomalou cestou a že ten nájem už třeba platí. Například účastníci mého typologického kurzu.
Aby si na své cestě k mistrovství mohli být jistější a aby měli korekci stran barevného cítění nebo i některých procesních návyků, jsou pro ně připravená typologická soustředění. Tato aftercare zahrnuje „kalibraci“ jimi používaných pomůcek, další měření s figuranty, přeměření jejich klientů, trénink praktického průběhu a časem také seznámení s typologickými systémy obsahujícími větší počet typů než je 12 základních. Řeč je o pravých typech a atypech a čemkoliv dalším, co potřebují. Všichni také mají k dispozici moji asistentku desAIgnerku, aby s ní mohli konzultovat v čase, kdy já nejsem dostupná a je pro ně připravená uzavřená skupina, kde mohou své poznatky sdílet s dalšími členy mých kurzů v rámci tzv. vrstevnického učení.
Pokud jsi absolvent mého kurzu, info o termínech, časech, ceně a dalších podrobnostech ti přijde e-mailem. A pokud jsi fanoušek barevné typologie a teprve se chystáš na měření svých nejlepších barev, dobře si vyber, ke komu se objednáš. Internet je plný dokladů o tom, že my konzultanti máme někdy víc sebevědomí, než mistrovství…