…aneb článek o architektuře, která se ohlíží přes rameno.
Architektura je jako obor velmi progresivní. Obvykle se dívá přímo vpřed a bývá měřítkem pokroku a lidských úspěchů, čehož se v minulosti hojně využívalo. Pyramidy, Koloseum, gotické katedrály, opulentní baroko… tím vším politikové či církev demonstrovali svou moc. V dějinách ale existuje moment, kdy architektura tuto svou schopnost ztratila a namísto kupředu si to namířila přímo do minulosti. Jakoby zařadila zpátečku a vydala se oklikou.
Tím momentem je 19. století, které udělalo kotrmelec a architektura spolu s ním. Díky revolucím a novým pořádkům u moci není dvůr, monarchie a aristokracie s po staletí tříbeným a cizelovaným vkusem, jako tomu bylo doposud. Motorem tohoto století se stalo měšťanstvo. To nemělo schopnost vytvářet umění reflektující svou dobu, protože pro ně celá ta role byla nová a tak vsadili na jistotu – návrat k tomu, co už zde kdysi bylo a co už se jednou osvědčilo.
Takto naladěné společnosti hrál do karet i fakt, že právě v 19. století dochází k významným archeologickým objevům a výzkumům – Pompeje, Trója, Mykény… Architektura tak přečerpává všechny slohy předchozích staletí a destiluje si z nich to, co ji zrovna baví. Takové čerpání z minulosti probíhá hezky postupně, ukázněně a celkem chronologicky. Jako první přišel na řadu starověk, jehož odkaz dal vzniknout klasicismu a prsty v tom měl i Napoleon Bonaparte a jeho vojenská tažení.
Poté, co byly vyčerpány inspirační zdroje starověku, došlo na středověké inspirace. Opět se stavěly rotundy, baziliky, hrady a dokonce falešné zříceniny, aby záhy došlo i na zámky s prvky gotických katedrál. Zahrady takových zámků zdobily umělé jeskyně a surfování na vlně idealizované a zkreslené romantiky volně přešlo do vykrádání novověké renesance. Když 19. století vyluxovalo i baroko. Vymyslelo si specialitu – eklektismus.
Eklektismus je architektonický směr, který svým přístupem nápadně připomíná moment, kdy Čapkův pejsek a kočička vaří dort. Namísto systematického a metodického opakování historie dochází k nesourodému míchání prvků načerpaných prakticky odkudkoliv a jejich následná aplikace na jednu stavbu. Architektura 19. století tak graduje – pokud jde o iluzi nostalgie, míru sentimentu a fascinaci minulostí – směrem, o kterém se dlouho pochybovalo a vedly se spory a diskuze, zda se vůbec jedná o legitimní umění…
Za zmínku stojí, že to nejvíce autentické a originální, co 19. století přináší, jsou poněkud nečekaně stavby technické. Tyto stavby jsou neobytné a svým účelem docela nové, tudíž jsou historismem zatíženy nejméně. Vedle zámků Ludvíka Bavorského tak vzniká Eiffelovka, vedle lednického zámku skleníky, vedle historizujících mozaik kovové konstrukce, vedle cihel a kamene ocel a nakonec i železobeton.
Dnes už je architektura 19. století omilostněná a legalizovaná. Byla produktem své doby, byla odrazem společenských tendencí a navzdory koukání do minulosti, i ona přinesla něco nového. Právě zájem o minulost totiž přispěl k dokončení řady památek a postupně stvořil obor archeologie, restaurování a tolik potřebné památkové péče. Péče o to, co se nám z historie dochovalo a přejeme si, aby to existovalo i dál…
Pokud byste se architektuře 19. století chtěli vydat na stopu, výbornou příležitost dostanete při návštěvě Budapešti. Prakticky celé město se nese v duchu neoslohů – klasicistní terasy pod hradem, neorománská Rybářská bašta nebo neogotická katedrála Matyášův chrám jsou perfektní ukázkou toho, jak se dá citovat minulost. A samozřejmě jejich ikonický neogotický parlament! Zajet si ale můžete taky na už zmíněné zámky Ludvíka II. Bavorského, anglický Big Ben nebo na montmartrský chrám Sacre Coeure.
Stavby zahleděné do minulosti najdete i u nás a není jich zrovna málo. Lednicko-valtický areál, hrad Bouzov, zámek Hluboká nad Vltavou, jízdárna Světce u Tachova, zámek Nový Světlov v Bojkovicích, Schwarzenberská hrobka u Třeboně, templ Krásný Dvůr, kaple Jana Sarkandra v Olomouci nebo kostel Navštívení Panny Marie v Břeclavi… Možná, kolem některých z nich chodíte a jen nevíte, že zdaleka nejsou tak staré, jak vypadají.
A pokud památky nejsou nic pro vás, ale rádi nakupujete, pak se s architekturou 19. století můžete seznámit taky na Pařížské v Praze… 😉