Zbožňují ji celebrity i obyčejní lidé. Nosí ji návrháři a umělci všeho druhu, ale také uniformované složky, jako soudci a policisté. Je tak milovaná, oblíbená a vyhledávaná až je kultovní – černá. Kdy se tato barva stala ikonickou? Je pravda, že jde ke všemu? A je pravda, že sluší všem?
Z pohledu psychologie se černá vztahuje především na negativní věci. Je spojována se smrtí, zlem a utrpením, symbolizuje tragédii a beznaděj, uchylujeme se k ní v melancholii nebo v obdobích stesku či truchlení a váže se na ni také řada neveselých slovních spojení – „černá ovce rodiny“, „černá díra“, „černá magie“, „dělat něco načerno“ nebo „černý pátek“. Mimochodem, ten odkazuje ke krachu na burze a pádu měny a černou tak pojí i s hospodářskou krizí a finanční depresí.
Z pohledu historie jde o barvu s velmi proměnlivým a kontroverzním společenským statusem. Byla používaná coby symbol země, hlíny a podsvětí. Když ji nosili mnišské řády, stala se barvou chudoby a odříkání. Vzhledem k tomu, že barvivo na černé textilie nebylo levné, propracovala se na prestižní barvu mocných a bohatých. A široce oblíbenou se stala v období moderny a černobílých filmů, které z ní udělaly barvu elegantní a stylovou. Paradoxně se vzápětí stala také hlavním vyjadřovacím prostředkem pro punk, underground a protestní skupiny hlásající buřičství a anarchii.
Specifický vztah k černé měly i některé z významných osobností. Královna Victorie si prý po smrti manžela Alberta už nikdy neoblekla jinou barvu. Coco Chanel, která milovala černou – zřejmě proto, že byla vychována řádovými sestrami v klášteře – dala světu „malé černé“ a nadto si po tragické smrti svého přítele Arthura Capela nechala na černo vymalovat celou ložnici. Režisér Francis Ford Copolla zase při natáčení filmu Kmotr používal tolik černých scén, že musel do záběrů pro prosvětlení přidávat mísy s citrusy.
Mezi černé zajímavosti patří fakt, že v přírodě se v podstatě nevyskytuje. Když se podíváte blíže, tak i ty barvy, které se jeví jako černé, jsou ve skutečnosti jen velmi tmavými odstíny jiných barev. Nebo to, že technicky se vůbec nejedná o barvu, protože pohlcuje světlo a bez světla není barvy. Další zajímavostí je fakt, že má na čtyřicet různých odstínů a tím pádem není černá jako černá. Nevěříte? Zkuste si na hromádku nanosit několik kusů černého oblečení. Uvidíte, že některé budou do zelena, do modra nebo do hněda, některé budou působit šedě a ještě jiné budou, spíš než černě, vypadat jen staře a sepraně.
Kdy se do ní obvykle oblékáme
Po černé saháme z několika důvodů. Za prvé, když si potřebujeme vytvořit pocit obrany a bezpečí a používáme ji tak jako štít, za který se schováváme. To může být například v nemoci, během traumatu, u žen během periody, ale často také při nadváze, nedostatku sebevědomí, v období pochybností o sobě samém, ve chvíli, kdy o sobě nechceme nic sdělovat nebo nechceme být nápadní a pak i v období, kdy se potřebujeme zastavit a něco opravdu do hloubky promyslet. Mnoho z toho nám černá umí dopřát. Posílí nás, dá nám pocit moci, komfortu a osobního prostoru. Aspoň krátkodobě.
Pokud se však pro nás z černé stal zvyk, pak stojí za úvahu popřemýšlet, zda jsme to s ní nepřehnali. Dlouhodobým nošením černé si totiž můžeme emocionálně bránit v růstu a uzdravení. Může nám odčerpávat energii, příliš nás kotvit na místě a brzdit v tom, abychom dosáhli pokroku. Po čase na nás může naše slabiny dokonce prozrazovat. Proč bych se tak tvrdohlavě vyzbrojovala černou, kdybych se necítila slabá, nespokojená a duševně rozhozená? Naše vnitřní rozpory lidé časem vycítí a černá už je nezakryje. V té chvíli přestává být bezpečnou zónou a stává se odměřenou, nepřístupnou až striktní…
Za druhé, po černé saháme ve chvíli, kdy chceme být šik a sexy. Když chceme působit seriózně, důvěryhodně a elegantně, ale také štíhle, atraktivně a možná špetku dramaticky. I v těchto případech je třeba hledat balanc. Černá nefunguje samoúčelně a nepostará se nám o to automaticky. Pokud to s ní přeženeme, umí být těžká, vyčerpávající a nudná. Byla by škoda žít v představě, že jsem trendy a přitom si úspěšně budovat image člena Addamsovy rodiny… 🙂 Neplatí ani to, že automaticky zeštíhluje. Naopak. Tím, že pohlcuje světlo, umí z člověka udělat obří monolit a jeho velikost ještě zvýraznit.
Za třetí, pro mnohé je černá zkrátka pohodlná. Na nošení je domněle praktická, kombinovatelná, nenáročná a při nákupech není třeba příliš přemýšlet. I v těchto případech jednoduchého a minimalistického přístupu stojí za úvahu, jestli to není tak trochu alibi. Opravdu je to pohodlí, anebo už vyloženě lenost? Nenosím černou spíš z frustrace, protože ty svoje barvy vlastně neznám? Diskutabilní je i údajně snadná péče. Mnoho výrobců nebarví kvalitními postupy a černé oděvy tak rychle blednou a patřičnou intenzitu si neudrží.
Komu sluší a komu ne
Ano, černá umí být úchvatná a jsou typy, které jsou v ní nádherné. Bohužel je také mnoho lidí, které táhne k zemi. Čím to je? Černá je sama o sobě barvou velmi tmavou, velmi hlubokou a velmi studenou. A právě to vám také bude odrážet přímo do obličeje. Zesílí všechno, co je tmavé – hloubku vrásek, kruhy pod očima, propadlá místa, stíny, pigmentové skvrny a nerovnosti. Prozradí zanedbanou nebo nevhodně poskládanou skin care, odhalí zašlou a mdlou pleť a zmenší oči. U některých lidí umí být natolik nelítostná, že jim vytvoří dojem nezdravého, špinavého vzhledu a přidá jim roky.
Kladete si otázku, zda právě vám černá sluší? Rozhodně vám sluší, pokud jste Antonio Banderas, Salma Hayek, Amal Clooney nebo Meghan Markle. Abyste v černé vypadali dobře, potřebujete ji mít přirozeně i ve svém zevnějšku. Potřebujete mít hodně pigmentu, tmavé vlasy nebo oči nebo obojí. Obecně platí, že čím jste tmavší a chladnější typ, tím větší je šance, že černá je „vaše“ barva. A opačně – čím jste světlejší a teplejší typ, tím méně je pro vás černá vhodná. Pokud tedy vypadáte spíše jako Gwyneth Paltrow, Cate Blanchet nebo Rosamund Pike, pak je vás pro černou vysloveně škoda…
Dokonale v černé vypadají především oba tmavé typy – jak tmavý chladný, tak i tmavý teplý. Černá je s nimi tak v souladu, že u nich nevzniká dojem, že by se za ni jen schovávali. Výborná je také pro typ chladný kontrastní, ale tam už není vhodná celoplošně a je třeba ji něčím odlehčit. Bát se jí nemusí typ kontrastní chladný, v některých konkrétních případech (a kombinacích) typ kontrastní teplý a škodu neudělá ani u některých jednotlivců teplého typu jemného, pokud jde o tmavší podtyp. U ostatních platí, že je lepší se jí spíše vyhnout. To, zda a jak moc vám černá sluší, vám však spolehlivě ukáže pouze konzultace barevné typologie.
Jak na ni
Možná, že černá není vaše barva, ale máte své důvody, proč ji nosíte. Možná ji nosit musíte, protože je součástí vašeho pracovního dress codu. A možná mezi vašimi barvami byla, ale s postupujícím věkem a ztrátou pigmentu cítíte, že jste v ní příliš unavení. Ať už se jí vzdát nechcete anebo nemůžete, existují finty, kterými se její negativní působení na zevnějšek dá o něco eliminovat:
- dobře se na ni vyspat a hodně hydratovat pleť
- výrazněji se nalíčit
- rozmělnit ji nějakým vzorem
- zmenšit její plochu na minimum
- vyhnout se černým rolákům a uzavřeným výstřihům
- nosit kolem obličeje a krku jiné barvy (v podobě šperků, šátků, šál, límečků, čelenek a dalších doplňků)
- posunout ji dál od obličeje (na sukně, kalhoty)
- nosit materiály, v nichž černá ztrácí svou sílu (zejména transparentní, měkké, úpletové, strukturované)
- obměnit čistě černou za jemnější antracitovou
- a můj oblíbený tip – nosit k černé barvu svých vlasů. (Zrzky mrkvovou, blondýny světle žlutou. Lidé se slámovými vlasy teplou žlutou. Jestli nosíte mushroom blonde, pak odstíny šedé. Pokud už nosíte šediny, pak bude ok bílá a jestli nosíte bordó tóny, pak sáhněte po vínové.)
Závěrem
Opravdovou službu černá udělá málokomu. Je třeba na ni mít tmavost, osobnost a příležitost. Protože je mýtus, že jde ke všemu a je mýtus, že sluší všem. Je v pořádku ji milovat. Ale je třeba ji dávkovat…