Nedávno mi zavolala kamarádka, jejíž dcera studuje na střední umělecké škole: „Dostala za domácí úkol nafotit sérii snímků s barevným kontrastem, tak nafotila černobílé snímky, ale učiteli se to nelíbilo. Prý černou a bílou vůbec nemá používat. Nevíme, jak to vyřešit. Nevíš, co s tím?!“
Díky tomuto telefonátu jsem si uvědomila dvě užitečné věci. Za prvé, jako pedagog nesmím předpokládat, že když něco vím já, musí to vědět i můj žák či posluchač. A za druhé, barevný kontrast je téma, které se hodí podrobněji rozebrat i kvůli klientům barevné typologie.
Tmavostní kontrast
Když se řekne kontrast, většině z nás automaticky naskočí kontrast tmavostní. Ten je notoricky známý, je postavený na kontrastu světlé a tmavé barvy a absolutních hodnot dosahuje právě v kombinaci bílé a černé. V přírodě se objevuje poměrně málo a vysledovat ho můžeme například na břízách, zebrách, u tučňáků, kosatek a dalmatinů, pand a u některých druhů kočkovitých šelem.
Pokud jde o barevnou typologii, je to kombinace barev, která přistane málokomu. Opravdově a za každých okolností sluší především typu chladnému kontrastnímu. Tento typ se totiž vyznačuje světlou pletí a tmavými vlasy, potřebuje u barev čistotu a minimalismus a kombinace černobílé mu toto všechno dopřeje. V případě správně poskládaného outfitu sluší i oběma tmavým typům – jak chladnému, tak i teplému – ale tam už je žádoucí alespoň nějaký barevný akcent.
Ostatní typy to mají s černobílou kombinací obtížné. Když ji nosí, vystavují se riziku, že jejich tělo a hlava budou vypadat, jako by k sobě nepatřili. Základem přirozené vizáže je totiž schopnost napodobit barvy, které už mám ve svém zevnějšku a ostatní typy potřebné míry tmavostního kontrastu zkrátka nedosahují. Nejméně vhodná je pak černobílá kombinace pro typy jemné, které jsou na úplně opačné straně škály…
Barevný kontrast
Méně známý, ale stejně vizuálně intenzivní je pak kontrast barevný. Tento kontrast je postavený na doplňkové barevnosti a abyste ho pochopili, je třeba znát něco málo o barevném spektru. Barvy vedle sebe neleží jen tak náhodně, ale jsou seřazeny podle určitých vztahů. Samotným jádrem barevného kruhu jsou tři barvy primární, kterým se také říká barvy základní. Jedná se o žlutou, modrou a červenou. Z těchto tří barev se pak mícháním dosahuje další škály odstínů a vznikají tak barvy sekundární, které leží kolem těch primárních.
Jedná se o oranžovou, která vzniká mícháním žluté a červené. Zelenou, která vzniká mícháním modré a žluté a fialovou, která vzejde mícháním modré a červené. Když se podíváte, jak jsou tyto barvy v barevném kruhu položeny a najdete si tu sekundární, které je protilehlá ke každé ze základních barev, najdete tři kouzelné dvojice. Říká se jim doplňkové a opravdu umí čarovat.
Naproti červené leží zelená, naproti modré oranžová a naproti žluté fialová. Tyto tři dvojice umí něco, co žádná jiná barevná kombinace ne. Když totiž barvy z každé této dvojice leží vedle sebe, navzájem zesilují svoji barevnost. Červená je nejintenzivnější právě, když je vedle zelené. Žlutá je nejzářivější když má vedle sebe fialovou a oranžová nikdy nehřeje tolik, jako když jde ruku v ruce s modrou.
V přírodě najdete bohaté množství ukázek těchto dvojic – beruška v trávě, pole vlčích máků, macešky, západ slunce nad vodní hladinou, strelície, mnoho druhů mořských rybek a nekonečně dalšího… Právě tento kontrast – postavený nikoli na tmavosti ale na barevnosti – je velmi vhodný pro kontrastní typy. Jak typ kontrastní chladný tak i kontrastní teplý umí skvěle zářit právě v sytých a intenzivních barvách, které jim do tváře dodají efekt liftingu.
Klientky, které to dokáží nacítit a jsou ochotny oželet černou a jiné zbytečně tmavé barvy kolem obličeje, si udělají nesmírnou službu. Velmi často jde o lidi s nádhernýma očima a zářivou pletí, která v barevném kontrastu umí působit jako reklama na make-up i v případě, že na sobě žádný nemá! 🙂