Zdá se vám spojení jídla a barevné typologie poněkud nesmyslné? Na první pohled to nemusí být zjevné, ale kupodivu mají společného poměrně dost. Chcete vědět, co?
Barvy jako povinnost
Elementární podobnost spočívá v tom, že ani jídlo ani oblékání nejsou otázkou volby. Musíme jíst, abychom přežili a v našem kulturním prostředí také musíme chodit oblečení. Oděv má vždycky nějakou barvu a tak se barvám zkrátka nelze vyhnout. Což je důvod, proč se jimi alespoň rámcově zabývat.
Barvy na talíři
Další podobnost spočívá v tom, co že si to na ten talíř (nebo do outfitu) vlastně servíruji. V případě jídla chceme mít zastoupeny všechny makronutrienty a také chceme, aby nám chutnalo. Když si proto jídlo nakládáme na talíř, obvykle ho skládáme z masa, přílohy či zeleniny a pak to ještě dokončíme kořením. A na stejném principu funguje i skladba oděvu. Naše hlavní barvy jsou jako bílkoviny. Klademe si je blízko k obličeji, protože jsou nejdůležitější a hezky nás „vynesou“. Stejně jako z masa získáváme energii. Nejíme ho ale bez přílohy a tou jsou v případě outfitu neutrální odstíny. Doplňky se zase chovají jako koření, které jídlo dotáhne do konce a jednotlivé chutě navzájem propojí.
Nutriční hodnota barev
Jiná podobnost se týká výživové hodnoty jídla. Stejně jako se obvykle snažíme jíst zdravě, abychom prospívali, tak se i po většinu času chceme oblékat tak, aby nám to slušelo. Někdy ale nestíháme vařit a spokojíme se s fastfoodem, protože nic jiného není po ruce. Anebo si občas dovolíme jíst fastfood, protože ho třeba máme rádi a máme na něj chuť. A právě tak si čas od času možná oblečeme barvu, která pro nás není ta pravá, protože prostě nic jiného není po ruce, nemáme čas to řešit nebo to v tu chvíli ani řešit nechceme. A je to tak úplně oukej.
Barevná kuchařka
Existují spousty kuchařek, receptů a návodů na to, jak uvařit nejlepší guláš nebo svíčkovou. Stejně tak existuje mnoho typologických systémů a přístupů k tomu, jak jednotlivé skupiny dělit, měřit, třídit, nazývat a jaké konkrétní pomůcky k tomu používat. Sezonní schéma, měsíční schéma, přechodové typy, podtypy, podtypy podtypů… Typologie anglická, americká, australská, německá, italská… Neexistuje pouze jeden způsob, jak na to, ale i když se drobnosti liší, všem je společné jedno – výsledek má chutnat skvěle!
Barevná dieta
Jídlem můžeme sledovat řadu dalších cílů, než je pouhé přežití. Možná chceme zhubnout. Nebo naopak nabrat. Uzdravit se. Nakrmit svaly. Doplnit minerály. Nebo cokoliv jiného. A svému cíli pak přizpůsobujeme to, co si nakládáme na talíř. I toto může v barevné typologii fungovat stejně. Nemusíme se oblékat pouze proto, abychom nebyli nazí. Pokud barvám rozumíme, umí nám pomoci k tomu, abychom vypadali plnější nebo naopak štíhlejší, mladší či zdravější, aby naše nohy byly delší nebo pas tvarovanější a tak podobně…
Neexistuje jídelníček, který by chutnal všem. Každý z nás má jiné chutě a jeho jídelníček je proto velmi osobitý. Stejně tak v barevné typologii neexistuje jedna sada barev, která by se líbila všem a která by byla vhodná pro všechny lidi. Dokonce ani pro ty, kteří přísluší k jedné sezónní skupině. Každý z nás má specifickou barevnost, tmavost a kontrast a to vše v unikátním a prakticky neopakovatelném poměru. A to je na typologii perfektní, protože to s sebou přináší rozmanitost a svobodu.
Barevná alergie a intolerance
Když nám má jídlo prospívat, je dobré ho připravovat s ohledem na to, jaký máme trávící trakt. Někdo nesnese syrový česnek a někdo zase papriku. Někdo nesmí lepek a někdo laktózu. A naopak, nějakou potravinu třeba přímo nezbožňujeme, ale stejně ji do menu zařazujeme, protože nám prospívá a cítíme se po ní líp. Tato podobnost není absolutní. Pokud jsem celiak a posnídám pečivo, tělo se okamžitě ozve. Pokud jsem světlý typ a vyrazím si v celočerném outfitu, žádné fyzicky bolestivé trávící potíže to provázet nebudou. Ale nějaký dojem problému, nesouladu a disharmonie si mé okolí neverbálně stejně přečte…
Když nám do života přijde dieta, přechod na jiné potraviny nebo omezení určitých složek může být ze začátku náročný a omezující. Časem to ale přestáváme vnímat a mnohdy se k dané potravině nechceme vracet ani ve chvíli, kdy potíže pominou. Podobné to může být i s typologií – pro to, abychom se vzdali některé barvy, musíme mít důvod a motivaci, ale po čase si zvykneme a přestane nám chybět. Najednou zjistíme, že ji nepotřebujeme a že jsme našli způsob, jak ji kvalitně nahradit. Stejně jako je dobře nejíst potraviny, co nám nesedí, tak i svému vzhledu prospíváme vynecháním některých barev.
Šéfkuchař vlastního šatníku
Michelinskou hvězdu žádný šéfkuchař nezískal přes noc. I ti nejlepší občas něco připálili, přesolili nebo pokazili. A při skladbě perfektního šatníku taky děláme chyby. Občas je něco “moc”, občas “málo” a něco tomu chybí. Ve vaření i v oblékání se ale člověk může zdokonalovat. A jakmile jednou uvaříte luxusní svíčkovou, budete se o ni snažit i příště. Už se nebudete chtít smířit s kompromisem. A pokaždé to bude snazší.
Stejně tak s oblékáním – jakmile se vám jednou povede sestavit outfit, ve kterém se budete cítit skvěle, příště ten pocit budete chtít zas. Dobře se oblékat je návykové a už se nikdy nebudete chtít vracet ke kompromisům. Jak říká Victoria Beckham, budete chtít “být nejlepší verzí sebe sama”…
P.S. Jestli jste teď dostali hlad nebo jste se rozhodli přehodnotit jídelníček, tak vám nepomůžu. Pokud byste ale chtěli přehodnotit způsob “servírování” barev, tak s tím vám pomoct můžu. 😀