„Moc se mi to nepozdávalo.“
„Výsledek mi nedával smysl.“
„Myslím, že mě vůbec netrefila.“
„Nebyla jsem s těmi barvami v souladu.“
…opakovaně se stává, že se ke mně objednávají klienti, co už barevnou typologii absolvovali. Když se jich ptám, proč tomu tak je, zmiňují důvody uvedené výše. A asi nejkřiklavější je příběh dámy, které bylo řečeno, že je jaro, ale že jí nesluší žlutá a má se tedy zaměřit na jiné barvy. „Co jsem to za divné jaro, když mi nesluší žlutá? Je mi záhadou, jak na to přišla a myslím, že mě zařadila blbě.“
Aby bylo jasno, splést se může každý a tímto článkem nemám nijak v úmyslu hanit práci jiných typologů. Ráda bych se zde zmínila spíše o dvou fascinujících jevech, které jsem s přibývajícím počtem klientů mohla vysledovat. Za prvé – výsledné barvy a osobnost nositele jdou velmi často ruku v ruce. A za druhé – lidé to mnohdy nemají pojmenováno, ale intuitivně tuto provázanost cítí. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Barvy a osobnost jsou propojené
Stejně, jako má každý člověk svůj temperament a psychologii osobnosti, tak i každá barva si s sebou nese nějakou informaci či poselství. Určitě to znáte – červená pro vášeň, růžová pro něhu, bílá pro čistotu, černá pro smutek… A protože v přírodě je vše perfektní a komplexní, nemáme naděleno nic, co bychom neunesli. Ohnivé, pozornost poutající zrzky nebývají hluboce introvertní a naopak živelní extroverti, většinou nepůsobí mdle.
Ty „svoje“ barvy často cítíme
Moc mě baví moment, kdy klient zjistí, jaké barvy mu přistanou a z výsledku se raduje. Mnohdy je to pro ně až formativní okamžik a zaznívají věci jako: „Já jí to říkala! Říkala jsem jí, že na tuhle tyrkysovou nejsem stará! Cítím se v ní tak plná energie!“ Anebo naopak: “ Já věděla, že nepotřebuju křiklavější barvy, nejsou mi příjemné a nejsem ráda středem pozornosti. Tlumená škála je přesně pro mě!“
Jako jarní příroda je plná energie a síly – čerstvá a pulzující – tak i jarní barvy jsou čisté, horké a nasycené. Osobnosti jarních typů s tím pak jdou ruku v ruce. Bývají to lidé intenzivní, vřelí, bezprostřední a mnohdy hluční. Mohou vytvářet dojem, že je jich všude plno, mívají radost ze života, milují jídlo a nebojí se výzev.
Léto naproti tomu, umí být trochu zaprášené, zemdlené a výrazně klidnější. Růst už není nekontrolovaným bujením. Je to spíše doba oku neviditelného zrání. A stejně tak barvy letních typů jsou vyzrálé, sofistikované, decentnější a spíše tón v tónu, než křiklavé. Jejich nositeli pak bývají lidé, kteří jsou introvertní, něčím zdrženliví, určitě nezahálí, ale jejich aktivita je nenápadná a cílená. Děje se to trochu v ústraní, jako procesy běžící na pozadí.
Podzim nemá jarní sílu ani jeho vřelost. Umí ale být velmi mile a hřejivě útulný. Krajina už nikam nespěchá a je bohatá na škálu tónů, co se prolínají jeden do druhého a jsou poměrně zemité. Stejně tak jejich nositelé bývají ukotvení, nohama na zemi stojící lidí, kteří si umí život užít, nemají rádi hádky a v jejich přítomnosti bývá milé teplo.
Zima to je jiný kalibr. Stejně jako jaro umí být silná, výrazná a nic vám nedá zadarmo. Je typická svítivými a hlubokými barvami, kterých není početně moc, ale o to jasněji vyznívají, když jejich čisté plochy nic neruší. A stejně tak jejich nositelům lépe sluší menší množství výrazných barev než skladba tón v tónu. Lidé zimního typu jsou pak jako osobnosti mnohdy vyhranění, osobití, sebevědomí a organizačně zdatní. Nebojí se vymezit a dokonce ani jít do střetu.
Jak je zřejmé z výše uvedených vyjádření, i člověk bez předchozích zkušeností s barevnou typologií bývá schopný si „nacítit“, jaké barvy mu sedí. Dobře provedená konzultace tak může klientovi pomoci odstranit pochyby a v tom pocitu ho ukotvit. S dobře provedenou typologií klienti bývají v souladu a tu špatně provedenou poznají právě podle toho, že se s barvami neumí sžít.
Když se barvy a osobnost rozcházejí
…i to se může stát. Typologie proběhla jak měla, klient dostal správný výsledek, ale ve svém šatníku ho nezohlední. Pokud k takovému konfliktu dojde, obvykle to z něčeho pramení, má to své souvislosti a důvody.
Pro začátek může jít o úplné banality: klient šel na typologii ze zvědavosti, ale svobodomyslně si dál nosí, cokoliv jen chce. Nebo je fascinovaný nějakou barvou, které se není ochotný vzdát. Do této kategorie patří i nedostatek barevného citu, kdy klient rozdíl mezi teplou a studenou zkrátka nevidí. Anebo se na typologii objednal mladý dospělý, proces puberty neproběhl zcela a dotyčný se stále hledá. Tím, že není plně vyprofilovanou osobností, ani vztah k barvám ještě není definitivní.
Může jít i o nějakou drobnou nevyrovnanost. Nedostatek sebevědomí či nespokojenost s něčím ve vlastním zevnějšku. Časté je to například ve vztahu k tmavosti. Lidé tmavých typů někdy mají dojem, že nepůsobí tak křehce a jemně, jako nějaká blonďatá bledulka a ta si zase připadá málo uhrančivá. A potřeba dohnat něco, co jim v zevnějšku – dle jejich názoru – chybí, je vžene do bludného kruhu popírání své přirozenosti.
Z kategorie hlubších souvislostí může být pochybnost o sobě samém nebo nepřijetí sebe sama, které pramení z dětství a způsobit ho může příliš sveřepá výchova. Třeba dívka s výraznou, bojovnou osobností byla přísně vedená k tomu, aby byla „hodná holka“, namísto, aby se se svým temperamentem naučila pracovat. A tak teď zaniká v tlumených barvách, namísto aby zářila ve svých energických kontrastech. Jiná zase byla strohým otcem vychovávána jako kluk a teď není v pohodě se svými jemnými ženskými barvami a tlačí se do kontrastů.
Z kategorie závažnějších kazuistik jsou to pak různá traumata a hluboko zakořeněné zátěže. To už je ale tenký led a téma pro odborníka, které nejsem dost kompetentní rozvíjet…
Anebo taky ten nesoulad barev a osobnosti nemusí znamenat vůbec, ale vůbec nic! No worries! Z každého pravidla přece existuje výjimka. 😉