Říkáte si někdy, že je kolem typologie až moc velký humbuk a co na ní všichni vidí? A že je to beztak jen pocitové šarlatánství, které nemá vědecké opodstatnění? Úplně chápu, že pro některé lidi typologie nemá valnou hodnotu a v životě se bez ní pohodlně obejdou. To ale neznamená, že by si hned zasloužila bludný balvan. Svůj vědecký základ totiž má.
Fyzika
Na začátku je trocha fyziky, protože veličina, které říkáme barva, je ve své podstatě jen elektromagnetické záření. Toto záření může mít různé vlnové délky a právě různé vlnové délky vytvářejí různé barvy a jejich odstíny. (Pro zajímavost – nejkratší vlnovou délku má fialová a nejdelší naopak červená.) O jakou barvu se ve výsledku jedná se odvíjí nejen od délky vlnění, ale také od množství světla a od toho, pod jakým úhlem na objekt dopadá.
V praxi to může způsobit třeba to, že tentýž předmět může být na denním světle úplně jinak barevný, než na světle umělém. Takže ve zkratce – to, co naše oko čte jako barvu, je pouze odraženým světlem, které nám dopadá na sítnici a tam aktivuje některé z jejích receptorů.
Barevný kruh
Mimořádně užitečnou pomůckou k pochopení barevných vztahů je color wheel. Autorem barevného kruhu je sir Isaac Newton a neobejde se bez něj žádný výtvarník. Ale ani kadeřnice nebo třeba tiskař. Pomáhá nám totiž pochopit, jak se mícháním tří základních barev přelévá jeden odstín do druhého a tím se otepluje anebo ochlazuje. V angličtině se používá termín HUE a v češtině nás v této souvislosti zajímá barevná teplota. Přečíst si o teplotě přímo ve vztahu k barevné typologii můžete v tomto odkaze.
Od barevného kruhu se odvíjí také vztahy mezi jednotlivými barvami a harmonické kombinace. Například to, že vedle sebe ležící barvy jsou klidnější, zatímco ty protilehlé jsou intenzivní a kontrastující. Vidíte, jak už se blížíme k praktickému využití, které je přenositelné i do šatníku? Pokud například na konzultaci barevné typologie zjistím, že mi sluší barevné kontrasty, mohu se v barevném kruhu snadno inspirovat a najít perfektní barevné dvojice. A pokud naopak zjistím, že potřebuji méně pestrou barevnou škálu, tak i na tu mne barevný kruh spolehlivě navede.
Barevný diagram
Další skvělou pomůckou, která nám pomáhá pochopit fascinující a bohatý svět barev je Munsellův barevný systém. Barevný kruh se totiž díky němu stává trojrozměrným a teplota každé z barev se rozšiřuje o pojem VALUE. Jde o barevnou hloubku, kterou v češtině označujeme jako míru tmavosti či světlosti. Tato vlastnost se netýká pouze předmětů kolem nás, ale i nás samotných a proti i o ní na mém blogu najdete podrobný článek.
Na Munsellově diagramu je krásně vidět také třetí barevnou vlastnost. Je známá jako CHROMA, u nás je zaužívaná coby sytost nebo čistota a nabývá na síle od středu směrem ven k obvodu diagramu. I ta je na blogu podrobněji rozpracovaná, protože s barevnou typologií úzce souvisí.
Tyto tři vlastnosti dohromady tvoří unikátnost každé barvy a protože také každý člověk je barevně unikátní, je přirozené, že nebudou slušet všechny barvy všem lidem stejně. Cílem je pozvat si do šatníku právě ty barvy, které napodobují barvy našeho zevnějšku. Ale aby je člověk v obchodě viděl a vybral, musí vědět, které to jsou.
Že vám to vůbec nepomohlo?
Pokud jste teď nabyli teoretických vědomostí, ale v praxi jste stále ztracení, nezoufejte. Pokud své barvy neobjevíte sami, ráda vám s tím budu nápomocná. A jsem si jistá, že po konzultaci už nikdy o barvách nebudete přemýšlet jenom jako o červené nebo modré. 🙂