Barevná typologie je velkým trendem a ten provází nejen rostoucí množství klientů, kteří o službu mají zájem, ale také rostoucí množství konzultantů, kteří služby poskytují. A jejich rétorika se může poněkud lišit. Terminologie ale v barevné analýze hraje kardinální roli a tak je dobré si ji ujasnit.
Možná si říkáte, že to už tady bylo a máte pravdu. Terminologii jsem zmiňovala v článku o teorii barev, v článku o různých systémech a v souhrnném přehledu jednotlivých typů. Každé z barevných vlastností je navíc věnovaný samostatný článek. Čeština je ale jazyk mimořádně bohatý na výrazové prostředky a disponující řadou synonym. Kromě toho je dynamická a tak se nějaký pojem může zaužívat i v jiné souvislosti, než kam „oficiálně“ patří. S jakými pojmy se tedy při konzultaci můžete setkat?
Vlastnost první
Klíčovou vlastností, která se u typologie určuje, je teplota, která je někdy označovaná také jako zabarvení, zbarvení, barva, odstín či podtón a v angličtině jí říkáme hue. Tato vlastnost se měří škálou, která je na jedné straně teplá, vřelá a hřejivá (warm) a na druhé straně potom chladná, chladivá či studená (cool). Střední polohu označujeme jako teplotně neutrální či vlažnou (neutral). Odvíjí se od toho, kolik teple nebo chladně působících pigmentů daná barva obsahuje a zda jejich poměr na některou stranu převažuje nebo je zruba půl na půl.
Vlastnost druhá
Další z vlastností, která se při barevné analýze měří, je míra světlosti. Někdy mluvíme také o hloubce barvy, tmavosti barvy či plnosti barvy. Je dána tím, kolik bílé nebo černé daná barva obsahuje a jde to poměrně snadno vysvětlit. Vezměte si například základní odstín modré, který je středně tmavý (či středně světlý, to je totéž). Když do něj přikápnete bílou, dostane odtučněnou „light“ verzi modré, kterou pak budete označovat jako světle modrou. Když naopak do základní modré vmícháte pár kapek černé, ztmavíte ji a dostanete plnotučnou verzi, s větším ponorem a hloubkou (deep). Munsellův diagram proto znázorňuje tuto vlastnost právě vertikálně.
Vlastnost třetí
Třetí vlastností barev je míra živosti. Jedná se o čistotu barvy, míru jejího nasycení čili množství pigmentu obsaženého v barvě. Na této škále nemyslíme ani tmavost ani teplotu, ale to jak „čistá“ nebo naopak „špinavá“ nám barva připadá. Na Munsellově diagramu se to znázorňuje od středu směrem ven a roli hraje množství šedé, které se do základní barvy přimíchává. V té „špinavé“ podobě mluvíme o barvách tlumených, jemných, desaturovaných, zastřených, matných a lomených (soft, muted). Někde uprostřed pak mluvíme o barvě jasné, čisté a svěží a v těch polohách, které obsahují největší množství pigmentu se používají pojmy jako saturovaná, sytá, kontrastní, nasycená a zářivá (clear, bright).
Sporné momenty
V online prostoru se často setkávám s nepřesnými a matoucími informacemi a to jak na webech tak na IG účtech. Například když někdo tlumenou zimu a jemnou zimu uvádí coby dva rozdílné typy, nedává to smysl. Opakovaně jsem se setkala i s tvrzením, že opakem světlosti (vlastnost druhá) je sytost (vlastnost třetí) namísto tmavosti. Pozor také na překládání z angličtiny. Například, když si do slovníku zadáte slovíčko bright, bude vám přeloženo jako zářivý, jasný (vlastnost třetí), ale také jako světlý (vlastnost druhá). Takže jasem jeden může myslet míru nasycení a jiný míru světlosti. O co se doopravdy jedná vám v takové situaci osvětlí pouze kontext…
Ještě jedno velké pozor platí také v případě různých způsobů míchání barev. U hmotných barev a fyzických produktů mluvíme o takzvaném subtraktivním míchání, při kterém vrstvením barev vzniká černá. U míchání barev v počítači, kterému říkáme aditivní, však mícháním barev vzniká světlo čili bílá. Terminologie, kterou znáte díky používání grafických programů, například Adobe Photoshop nebo Adobe Illustrator, tedy zase bude mít své odchylky. Např. právě výše zmíněné slovíčko jas.
Co z toho plyne
Abyste z konzultace měli užitek, musíte jí dobře rozumět. A abyste jí dobře rozuměli, musí barevným vlastnostem skvěle rozumět především vaše konzultantka. Pokud však plete dohromady dvě barevné vlastnosti najednou, rozumí jim dostatečně? Rozumí škále, kterou při měření používá? A pokud ne, jaká je šance, že dostanete dobře naměřený výsledek?
Nezbytnou součástí kvalitní konzultace je instruktáž, díky které se můžete ujistit, že spolu s konzultantkou „mluvíte stejnou řečí“ a rozumíte si. Dostali jste ji? Nebo vám jen někdo šermuje barevnými šátky kolem obličeje a pak vynese verdikt, aniž by vám vysvětlil, jak k němu došel? Nejbezpečnější cestou je zjistit si o barevných vlastnostech něco už předem, což klientům před schůzkou určitě doporučuji.
Poučený klient, který má aspoň obecné povědomí o barevných vlastnostech, totiž mnohem snadněji pozná, zda celková analýza dává smysl. Jenom pak může dávat smysl i šatník, který na jejích základech jednou bude stát…