Když některá klientka poptá konzultaci svého barevného typu, posílám jí email s informacemi, jak se na schůzku připravit. Mimo jiné je v něm zmínka o tom, aby se zbytečně nebála, protože objevování barevného typu je zábava. Mě osobně to teda baví a jsem si jistá, že klienty taky. A protože schůzka někdy přinese řadu vyloženě vtipných momentů, situačního humoru a s mnohými klientkami se nasmějeme fakt hodně, tak jsem vám něco z toho sepsala do dnešního odlehčeného článku.
Každý klient je jiný a tak se velmi různí i jejich reakce. Mezi ty (pro mne) nejzajímavější a nejvtipnější ale rozhodně patří jejich překvapení, sebeironické komentáře, úlevný pocit vítězství a osobní mikropříběhy.
Překvapení
Někdy je to jen spontánní údiv ve smyslu: „To vážně? Žlutá?! Mně sluší žlutá? To není možné…!“ A pak, třeba i po půl hodině a změně tématu se znovu ozve: „…žlutá…!“
Ale někdy je to hlubší uvědomění, které zaskočí i mne. S jednou klientkou jsme například prošly vztah barvy a světla a jednotlivé barevné vlastnosti a ve chvíli, kdy jsem chtěla jít dál, ona se stále upřeně dívala na Munsellův diagram. Začala jsem přemýšlet, co je špatně, když zvedla oči a řekla: „Já to znám!“ Vyšlo najevo, že má vystudovanou fyziku. „Všechno jsme to ve škole podrobně probírali. Vůbec by mě nenapadlo, že by to mohlo být přenositelné do šatníku!“
Sebe/ironické komentáře
Když s klientkami přikládáme k obličeji různé barvy, říkáme si u toho, co se ve tváři děje a co tam hledat. Někdy je ale barevná změna tak nápadná, že to klientka vidí i sama. Zrovna nedávno se jedna předklonila blíž k zrcadlu, vytřeštila oči a s nefalšovaným údivem vykřikla: „Mně ta barva dělá knír!“
Stejně vtipná byla i jedna z mých kolegyň. Je chladným typem a když jsem se jí k obličeji blížila s hořčicovou, znechuceně si odfrkla: „Fuj! Vidím to. Je to hnus a dej to pryč!“
Ovšem mezi mé nejoblíbenější historky patří situace, kdy se na typologii dostavila jedna velmi elegantní dáma. Usedla na židli, pohodlně se opřela, nenuceně si dala jednu dlouhou nohu přes druhou a očima přelétla moje pomůcky. Zastavila se pohledem na barevnicích patřících kontrastnímu jaru a ledabyle pronesla: „To jsou ale hrozné barvy! To by mě opravdu zajímalo, komu něco takového sluší… “
Hádejte, komu slušely?! 😀
Pocit vítězství
Zábavný je také moment, kdy se potká klient a jeho barvy a je to láska na první podívání. Ráda s nimi takové momenty sdílím. A například větu: „Já jí to říkala! Říkala jsem jí, že na tuhle tyrkysovou nejsem stará! Cítím se v ní tak plná energie“, tak tu už dokonce znáte z článku o barevné typologii a psychologii.
A toto funguje i obráceně. Pocit úlevy a vítězství může přijít dokonce i v případě, že typologie nějaké barvy vyloučí. Jedna klientka třeba závěrem nadšeně pronesla: „Já jsem tak šťastná, že nejsem tlumené léto! Mně ty vybledlé barvy připadají vyloženě otřesné!“
Mikropříběhy
Objevování osobních barev s sebou někdy nese celý příběh. Vzpomínáte si na paní, co byla „divné jaro, kterému nesluší žlutá“? Schůzka, kterou v minulosti někde absolvovala, její barvy neodhalila a tak otázku barevného typu nezodpověděla. Klientka musela hledat dál. Sama už měla nastudováno a načteno a celou dobu byla poměrně blízko, ale být objektivní sám k sobě je dost náročné a ona svůj typ stejně neodhalila. Nakoupila si proto mnoho pomůcek a kartiček, které měly být návodné. Otázku barev ale nevyřešily ani ony. A tak místo, aby se dobrala řešení, ocitla se zase na začátku…
Z něčeho, co jí mělo život zjednodušit se tak stala protivná věc, co ji mentálně zaměstnávala natolik, že s sebou přinesla i zlost, frustraci a rezignaci. Některé typy lidí prostě otevřené konce nesnesou a nedotažené věci nenávidí. A já to chápu. Když už uběhnete maraton, překročit cílovou pásku prostě chcete! Barevné rozřešení v takové situaci nepřinese jen zábavu, ale vyloženou úlevu. A ušetřené myšlenkové kapacity, které můžete napřít novým směrem.
A co vaše emoce – užili jste si schůzku? Byla to zábava? 🙂