Zaznamenali jste, že barevná typologie byla tématem jednoho povídání na Kávě o čtvrté? Mám ráda kávu a mám ráda povídání o barevné typologii, tak prostě nešlo odmítnout. Nikomu jsem ale neřekla, že tam pojedu a mělo to být jen audio, takže když mi kamarádka po odvysílání poslala tuto fotku, měla jsem z ní málem smrt… 🙂
Pokud jste vysílání nestihli a chtěli byste, můžete si pustit záznam. Cesta vede TUDY.
Stojí za zmínku, že celé setkání bylo spíš ochutnávkou barevné typologie, než komplexním ponořením se do tématu. Jestli jste čekali obsáhlejší rozbor, mohli byste být zklamaní. I jenom konzultace vašeho osobního typu totiž trvá asi dvě hodiny, takže zorientovat se ve všech souvislostech v tak krátkém formátu není možné a rozhovor provází řada „zkratek“ .
S moderátorkou jsme hodně mluvily o černé barvě. Není žádným tajemstvím, že je to vizuálně silná záležitost a tak její nošení není pro každého. Zejména světlým a jemným typům docela ubližuje a je třeba, nosit ji chytře. K černé už je na webu podrobný a propracovaný článek, tak pokud chcete některé tipy na to, jak ji nosit úspěšněji, můžete se k němu vrátit.
Padl dotaz také na to, co barevná typologie vůbec je. A tak si sem hoďme jednu definici – barevná typologie je metoda, která hledá barevné vlastnosti ve vizáži člověka. Cílem typologie je objevit barvy ve tváři, napodobit je oděvem a vytvořit tak v zevnějšku harmonický soulad. Výsledkem bude, že oblečení zdůrazní vás jako osobnost, namísto toho, aby poutalo pozornost na sebe. To se mnoha lidem líbí a je to také důvodem, proč se o typologii začnou zajímat nebo si ji studovat.
A tím se dostáváme ke kardinálnímu tématu celého rozhovoru – typologie v domácím prostředí. Stále je mnoho lidí, kteří se pokouší o samourčení a i když rozumím důvodům, které je k tomu vedou, považuji to za ztrátu času. A mnohdy i peněz, což dokládají zkušenosti klientek, které si v minulosti nakoupily všemožné kartičky, paletky, aplikace a pomůcky, aby se pak stejně objednaly na barevnou analýzu…
Doma totiž nemáme ideální podmínky a patřičné pomůcky, nevíme, co ve tváři hledat a co hůř, sami k sobě mnohdy nemáme potřebnou objektivitu, takže pak následujeme haló efekt nebo nějaký nedůležitý detail, který nás svede z cesty. Dalším úskalím je psychologie barev a náš vztah k nim. Některé barvy subjektivně nemáme rádi a tak si nemusíme všimnout toho, že nám objektivně sluší. A to platí i opačně – můžeme sahat po barvě, kterou máme z nějakých důvodů oblíbenou, ale nepřistane nám. I tady se pak hodí profesionální odstup a nezaujaté oko…
Znám to nejen z vyprávění frustrovaných klientek, ale i díky vlastní zkušenosti. Absolvovala jsem 11 let vzdělávání, ve kterém byly barvy jednou z hlavních veličin a nejčastěji skloňovaných faktorů. Přesto jsem potřebovala kurz, systematické vedení a armádu kamarádek k tréninku, abych se v barevné typologii zorientovala a naučila se vidět to, co je třeba.
Ale zpátky ke Kávě o čtvrté. Ačkoliv mě mluvení jako učitelku živí, rozhovor v rádiu byla úplně nová zkušenost. Vlastně to byl docela zážitek. A klíčovou roli v tom sehrála zkušená moderátorka, která ví co dělá, dělá to dobře a svůj klid umí přenést i na hosta. V barevné typologii je to stejné. S „moderátorem“, který vás celou barevnou analýzou provede, budete mít i z objevování vašich barev mnohem lepší zážitek!
P.S. A jaký typ jsem já, to vám řeknu zase příště… 😉