Jste „jaro“, potřebujete vědět, jaké jsou ty vaše ideální barvy a co má nosit například „podzim“ vás vůbec nezajímá? Anebo jste tak trochu všetečný typ a tato problematika vás zajímá jako celek? Obojí je úplně v pořádku, ale pokud patříte do druhé skupiny, pak se vám dnešní článek bude líbit! Má totiž ambice jít do hloubky a přiblížit vám, jaké jsou mezi jednotlivými typy vzájemné vztahy.
Pamatujete si Souhrnný přehled jednotlivých typů – rozcestník, ze kterého se pohodlně dostanete na většinu článků? Pak vám bude povědomý průvodní obrázek, který vychází ze stejného základu. Namísto kruhu si ale tentokrát barevné typy seskupíme do čtverce a důvod je úplně jednoduchý. Ty, které se ocitnou v rozích jsou totiž základní, takzvaně pravé typy. Ty stály na samotném počátku barevné typologie – v dobách, kdy vznikla a rozlišovala pouze čtyři kategorie – jaro, léto, podzim a zimu.
Od té doby ale typologie ušla kus cesty a rozlišuje řadu dalších barevných skupin. Mohlo by se zdát, že vznikají živelně a jejich existence je tak trochu matoucí, ale ve skutečnosti se všechny od těch „pravých“ docela srozumitelně odvíjejí. Představte si to jako genetickou záležitost. Každý za čtyř základních typů může být rodičem a to, jaké budou děti, záleží na tom, kdo je druhý rodič.
Tak například: pokud je maminka pravé jaro (teplo, kontrast) a tatínek pravá zima (chlad, kontrast), co se stane? Každý „rodič“ má jinou teplotu, která se vzájemně naředí, ale oba mají v genech kontrast, který se naopak zesiluje. Mohou tak vzniknout dvě varianty „dětí“ – kontrastní jaro a kontrastní zima. Obě tedy budou mít jako dominantní vlastnost kontrast a u obou se teplota posune k neutrálu. Podle toho, zda budou „víc po mamince nebo po tatínkovi“.
Stejné to bude v případě, že se potká pravé léto (chlad, jemnost) s pravým podzimem (teplota, jemnost). Teplota se neutralizuje, ale zesiluje se vlastnost, kterou mají oba společnou – jemnost. U jejich dětí pak právě ona dominuje a vznikají typy známé jako tlumené léto a tlumený podzim.
V případě, že se potká pravé jaro a pravé léto, je to trochu jinak. Teplota se neutralizuje, také sytost má každý jinou, ale to co se zesílí, protože to je v základu oběma společné, to je světlost. Jejich děti tak mohou být mírně do tepla nebo mírně do chladu, ale obě budou světlé a nejhezčí v barvách s kapkou bílé.
Díky tomu už určitě tušíte, co se stane při spojení pravé zimy a pravého podzimu. Nemůže se posílit teplota ani kontrast, kterými se liší. To co se zvýrazní tedy bude tmavost, která je oběma společná. Dětmi pak budou tmavý typ chladný a tmavý typ teplý – oba krásné v barvách obsahujících kapku černé.
Představte si, že ještě nejsme na konci. Křížení totiž může vznikat i diagonálně a může tak vzniknout kombinace pravého jara (teplota, sytost, světlost) a pravého podzimu (teplota, jemnost, tmavost). Děti tak budou mít zachovanou teplotu, kterou si ponesou po obou rodičích, ale může nastat situace, že si prohodí tmavost anebo sytost. A tak se může objevit méně obvyklé jaro, které bude teplé, světlé, ale tlumené. Nebo podzim, který bude teplý, tmavý a trochu překvapivě sytější, než běžně.
Další křížení pak může vzniknout na diagonále – pravé léto a pravá zima. U „dětí“ tak bude zachován chlad. Ale může se stát, že narazíte na léto, které bude chladné, světlé a k tomu mu budou trochu netradičně víc slušet nasycené barvy namísto obvyklé tlumenosti. Nebo naopak potkáte typ, který bude chladný, tmavý, ale bude potřebovat špetku jemnosti.
A teď ta klíčová otázka – proč mít o těchto barevných, genetických vztazích přehled?
Za prvé – problematika barevné typologie tím dostává širší perspektivu, hlubší vhled a lepší pochopení souvislostí. Za druhé – je to osvobozující, protože když chápete podstatu, nemusíte se upjatě držet své palety. Rozšiřují se vaše možnosti a roste vaše schopnost dobře si barvy vybrat a zkombinovat. Za třetí – oblékání je díky tomu mnohem kreativnější a radostnější proces, ve kterém má místo i experiment a objevování. A za čtvrté – tvoříte si mnohem osobitější styl a rozpoznatelný vizuální rukopis.
Bavil vás článek? Napište mi to, udělá mi to radost a budu vědět, že nepíšu jen „do šuplíku“. 🙂