Na tuto dovolenou jsem odjížděla doslova od maturit. A tak zatímco puchýř z lodiček byl velmi skutečný, představa o obsahu mého kufru byla jen velmi mlhavá… V letadle jsem se snažila vzpomenout, co jsem to do něj vlastně naházela… Kraťasy, sukně, nátělník… Nátělník! Jenom jeden? Neměla jsem si jich s sebou vzít víc…?!
První dojmy
Přivítání bylo vřelé. Opravdu. Denní teploty se tam v červenci pohybovaly kolem 38°C a ani ty noční nepadaly pod třicítku zrovna ochotně. Moje první dojmy ale byly dost rozpačité – neobvykle brzy se setmělo, ubytování jsme nemohli najít a krajina se v tom šeru zdála nehostinná. Říkala jsem si, že za denního světla to bude jiné, ale rozpaky se konaly i ráno. Tištěný průvodce mi vnucoval myšlenku, že Gozo je krásné a nejzelenější ze všech maltských ostrovů, ale kam jsem se jen podívala, tam byla samá béžová… Tolik okrových odstínů snad neprodává ani Umton! Jestli je tohle nejzelenější místo, co nás pak čeká na Maltě samotné?!
Krajina
Maltská krajina je kamenitá. Jak barvou tak i svými tvary působí střídmě, přísně a něčím je až asketická. Vápencové bloky ční nad mořskou hladinu a stejně tak se propadají hluboko pod ni. Vypadá to jako podmořská megalitická architektura. Rozlehlé plochy kolem pláží pokrývají solné pánve a opakovaně se nad nimi povaluje zvláštní opar, který tlumí sluneční paprsky. Z flory tam potkáte oleandry a sukulenty. Například opuncie, které jsou hotovým plevelem a vyrábí se z nich marmeláda. Stromy zde ale de facto chybí. Zkrátka – žádná zelená džungle se nekoná. Minimálně ne v suchých letních měsících.
O to překvapivější pro mne bylo zjištění, jak úchvatná místní krajina může být. Je sice krásná až na druhý pohled, ale když dostane šanci, dopřeje vám nezapomenutelné zážitky. Například Dwejru – malou lagunu ve skalách s tunelem vedoucím na otevřené moře. Písečnou pláž Ramlu. Malebné západy slunce. Zátoku Xlendi s bílými skalami nebo Katedrální jeskyni s neobvyklou barvou mořské vody. A v nedalekém kaňonu Wied I-Ghasri jsem si užili jednu z nejlepších koupaček vůbec. Minimalistická krajina je také výrazně fotogenická, což přitahuje filmaře z celého světa a natáčela se tu nekonečná řada snímků.
Město
Stejně jako vápenec v krajině, i všechny stavby jsou tam pískově žluté. Působí to docela monochromaticky, ale nuda to není. Zblízka totiž zjistíte, že dveře a okna jednotlivých domů jsou barevně natřené a že se s pískovým základem snáší prakticky jakýkoliv odstín. Po zbytek pobytu jsem se bavila jejich focením a zlomek z této sbírky najdete na IG 🙂 . Nejzajímavější architekturou tam pro mne byly hlavně původní stavby z kamene – megality, Citadela ve Victorii, baziliky v neorománském slohu nebo mnoho z Valletty a jejího opevnění. Dnes už se však na Maltě z kamene nestaví. Užívá se betonu a tvárnice z něj se na onu pískovou barvu pouze natírají.
Jinak je místní urbanistická zástavba dokonalým bludištěm. O nějaké koncepci naprosto nemůže být řeč, uličky jsou nahodilé a uzoučké, chodníků je pomálu, domy stojí těsně u sebe a bez navigace je člověk absolutně ztracený. Klimatizace v autech stěží funguje, řídí se tam v protisměru a místní jezdí mimořádně rychle v mimořádně velkých autech. Tato fakta nám z jakéhokoliv přesunu udělala adrenalinovou záležitost. Zkrátka – přírodní krajina na Maltě mnohonásobně předčí tu kulturní…
Památky
„Nevezmu si hotovost, protože covid,“ říká mi jednoduchou angličtinou pokladní z Mnajdra Temples. Schovám hotovost a platím vstup kartou. Ptám se, jestli mohu jít do místnosti se 4D projekcí. „Ne, protože covid“. Ptám se, zda mohu dostat audioprůvodce. Odpověď je: „Ne, protože covid“. Tak nic, přečtu si to z letáku…
Uznávám – byli jsme tam během pandemie, mnoho věcí to komplikovalo a neolitické chrámy jsem nakonec viděla. Ale z celého Paláce velmistrů byla přístupná pouze zbrojnice a muzeum s pravěkou expozicí bylo zavřeno úplně, aniž by se někdo namáhal uvést to na webu. Nabyla jsem dojmu, že něco z toho je prostě místní folklor, nikoli pandemie. Utěšovala jsem se tím, že v konkatedrále visí pětimetrová malba od Caravaggia, kterou znám jen z reprodukcí a těšila se na ni naživo. To jsem ještě netušila, že v konkatedrále uvidím úplně všechno – kromě Caravaggia. A že je kaple s obrazem v rekonstrukci, to na web opět nikdo nenapsal…
Co mě nenadchlo
Ještě i teď, s odstupem času, je můj vztah k Maltě ambivalentní. Neoslovila mě celá řada míst, která jsou v průvodcích a na internetu obvykle opěvovaná. Například zátoka St. Peter´s pool, kde bylo mnoho lidí, odpadků a navíc plot. Na seznam zklamání se dostaly i vyhlášené trhy v Marsaxlokku, které probíhají každou neděli, sjíždí se na ně místní i turisté a údajně tam seženete úplně všechno. Mnoho z nabízeného zboží ale byly levné napodobeniny značkových produktů, měly pochybnou kvalitu a ještě pochybnější původ. K nákupu se tam hodily pouze dobroty, jako čerstvé mořské plody, ryby a místní cukrovinky.
Co mě nadchlo
Nejvíc nadšená jsem naopak byla z míst, která jsme objevili náhodou a pak taky z úplně obyčejných věcí. Chutnaly mi jejich pastizzi s ricottou, sladkosti plněné datlovou směsí nebo pomerančové pití Kinnie. Líbilo se mi, že je tam minimum stánků s plastovými a kýčovitými suvenýry. Pobavily mě anglické červené telefonní budky v ulicích anebo to, že jsem viděla živou mořskou hvězdici. Z památek jsem si užila návštěvu zachovalého paláce Casa Rocca Piccola ze 16. století, který patřil jedné vznešené rodině, má zahradu, je plně vybavený a v podzemí má dokonce protiletecký kryt. A pak ještě něco.
Pláže zde zažívají příliv a odliv hned dvakrát. Kromě toho mořského se tu totiž každý večer odehrává ještě jeden – lidský. Ve chvíli, kdy pláže opouští turisté v plavkách a odnáší si své deky a lehátka, obsazují je místní. Přijíždí ve velkých autech, vezou si kompletní piknikové vybavení, naložené maso, mořské plody, pečivo, brambory, víno, židle, stoly, rádia, přenosné grily, tašky s uhlím, rozvětvenou rodinu, děti všech věkových kategorií i psa. Společně pak na pláži tráví několik hodin jídlem a rozhovorem. Tyto grilovačky trvají až do noci a když se setmí, prostě se rozsvítí světla na autech nebo jiná přenosná lampa a hlučná zábava pokračuje dál. Děti dostanou čelovky a běhají po plážích jako obří světlušky. Je to úchvatné!
Tip
Jsem velký fanoušek dovolené ve čtyřech. Cestování s přáteli bývá zábavné a kromě toho, že poskytuje příležitost upevnit vztahy a sdílet zážitky, v destinacích, jako je Malta, je takové skupinové cestování i ekonomicky výhodné. Rozdělit si na půl náklady na auto, apartmán, nákupy potravin a vaření jídla ušetří značnou částku v rozpočtu a taky čas. Je ale zapotřebí jet s někým pohodovým a naladěným na stejnou vlnu, abyste pak po dovolené nepotřebovali další dovolenou…
P.S. Těch nátělníků jsem s sebou měla mít víc. 🙂