Říká se, že inspirace nemá datum expirace. Co když vás ale trápí úplně jiný problém a vy nemáte potíže s její trvanlivostí, ale s faktem, že žádná nepřichází? A to vůbec žádná!?
To je pro tvůrce strašná, strašlivá věc. Máte úkol, máte termín, máte poptávku, máte klienta, máte generovat nápady, běží vám čas a vy sedíte nad prázdnou stránkou a nic se neděje a ta stránka je stále děsivější a něco na ni napsat nebo nakreslit je čím dál těžší… Takovouto situaci zažil snad každý výtvarník, skladatel, spisovatel nebo designér.
Ano, jsou lidé, kteří jsou nevyčerpatelně tvořiví a chrlí jeden nápad za druhým. Picasso údajně namaloval přes 13 000 obrazů, nakreslil 34 000 ilustrací a vymodeloval přes 300 soch. Ten nedostatkem inspirace a absencí nápadů zjevně netrpěl. Velmi plodným umělcem byl starověký sochař Lýsipos, kterému se přisuzuje na 1 500 sochařských děl a nebo renesanční Michelangelo, který se údajně mnohdy ani nepřevlékal, aby mohl okamžitě po probuzení začít pracovat. Ale to byli géniové, to je úplně jiná kategorie a za svou neutuchající činorodost mnohdy zaplatili vysokou daň…
JE TŘEBA MÍT REZERVOÁR
Pro případy tvořivé nouze je třeba mít zásobárnu nápadů. Studnici, do které můžete sáhnout a najít něco, od čeho se odrazíte. Něco jako startovací bod. Tím samozřejmě nemám na mysli kopírování, vykrádání cizích nápadů ani plagiát jakéhokoliv druhu. Myslím tím dostatek podnětů, které pomohou vygenerovat vlastní nápad.
Takový rezervoár může mít digitální podobu a může jít o aplikaci, která vám ukládá zajímavé nápady, vjemy a stimuly. Cenný pomocník je například Pinterest. Může to být složka, kterou si založíte ve vlastním mobilu a ukládáte si tam snímky obrazovky a fotky, které s vámi rezonují. Může to být i skutečný šanon, kam si zakládáte výstřižky a články, co vás barevně či jinak osloví. Nejcennější „aplikací“ je ale vlastní mozek. Neustále přijímá podněty a zpracovává je, což nakonec znáte z vlastních snů. Dokáže v nich vytvářet takové souvislosti a dodávat věcem tak neskutečné vlastnosti, jaké by vás za bdění nemohly napadnout.
JE TŘEBA HO DOPLŇOVAT
Jak doplňovat fyzickou složku nebo krmit aplikaci v mobilu, to je asi jasné, ale jak doplňovat zásobárnu ve vlastní hlavě? Mezi nejcennější inspirační zdroje patří úplně obyčejné věci, které děláme často a rádi – stýkání se s přáteli, vedení podnětných rozhovorů, objevování nového, čtení knih, chození do kina, sledování seriálů, poslouchání hudby a odebírání časopisů. Ne ale ledajakých knih, filmů a časopisů. To, co konzumujeme je třeba si vybírat. Když je to škvár, jen stěží nás to bude inspirovat k vymodelování Davida. A Michelangelo se také pohyboval na dvoře Lorenza Medicejského, mezi intelektuály a jinými umělci, když tvořil.
Můžeme si například objednat odběr nějakého periodika. Ale namísto titulku s křiklavými tučnými nadpisy a zbytečnými informacemi o životě druhých to můžeme pojmout jako investici do sebe sama a předplatit si časopis, který je obsahem i formou o level výše. Nebo si můžeme najít film, co nebude povrchní a povede k přemýšlení. Můžeme u něj sledovat také práci s kamerou, barevnost a kompozici záběrů… Pokročilejším sběrem stimulů je pak čtení poezie, navštěvování divadel, koncertů, galerií a muzeí.
Zkrátka, zásadní cestou za vlastním nápadem je sledování nápadů druhých. Jak to dělají oni, jak kombinují barvy, jak kladou štětec, jaký kontrast užívají u fotografií, který volí materiál a čím začínají kapitoly ve svých knihách? Takové dívání se je pak třeba prohnat kritickým myšlením: proč jim to funguje? Kde jsem v tom já? Nemám raději světlejší barvy? Hodí se ke mně toto téma? Jak to přetavit v něco nového, svého? Jak se inspirovat, ale nekopírovat?
JE TŘEBA ZAČÍT
Pokud mám načerpáno do zásoby, inspiračních zdrojů přehršle, nápad stejně nechce přijít a bílá stránka na mne vyzývavě zírá, pak je třeba jít do akce. Prostě začít. Začátkem může být rychlý brainstorming typu: co tvořím, proč tvořím, komu, k jaké události, jak má vyznít výsledek? Může to být i koncept, který hodíme přímo na papír, první skica, první tvar, cokoliv. Klidně jakkoli malé nebo dokonce špatné. Ale je to začátek a je z čeho vyjít, je co opravit, překreslit, přemodelovat. Je co rozvinout. A moje zkušenost je ta, že s jedním nápadem přicházejí další – jenom je třeba, dát se do pohybu a začít.
NETLAČIT NA PILU
Nápad se nedá objednat ani koupit a někdy připomíná motýla. Číháte na něj, pekelně se soustředíte a nic. Ale jen co si vyrazíte zaběhat, dáte si sprchu, začnete mýt nádobí nebo zametat schody, objeví se! Že kreativita pracuje v momentu uvolnění je i vědecky podloženo a to je důvodem, proč mnohdy koncentrované sezení u stolu samo o sobě k ničemu nevede. I tohle mám vyzkoušeno a nejlepší nápady mě celkem spolehlivě potkávají právě v koupelně a co hůř, v polospánku při usínání a nebo nad ránem při probouzení. Dnes už jsem na tyto situace připravená a mám po ruce svou „síťku na motýla“. Jsem vybavená všemi druhy bloků, bločků, diářů, zápisníků, papírků, skicáků a mnohdy poslouží i záznam zvuku na mobilu. Dokonce nejsem líná ani vstát a v polospánku si nápad poznačit, protože vím, že když to neudělám, zase mi zmizí…
NÁPAD JE PROCES
Od nápadu k výsledku zpravidla nevedou zkratky. Někdy se zadaří a jde to rychle, ale dobré věci vyžadují čas, cizelování a zušlechťování. Takže pokud nápad přijde, ještě není hotovo. To hlavní se ale povedlo a bílá frustrující stránka už není bílá…