Stává se vám, že stojíte u skříně a máte pocit, že nemáte, co na sebe, nevíte, co na sebe a navíc nemáte barevnou náladu? Mně taky. A pro tyto případy mám vždycky vyžehlenou nejméně jednu bílou košili.
Košile je oděvní kousek, který považuji za mimořádně životaschopný. Snad žádný jiný kus oděvu z historického hlediska neušel tak neuvěřitelně dlouhou cestu. Její dějiny začínají ve starověku, ale nedá se přesně vystopovat kde, protože oděvy košilového typu nosila antika i Germáni, objevily se v Egyptě, na Krétě i mezi Židy. Zastávala tehdy především funkci spodního prádla a její role byla čistě funkční.
V renesanci už plnila i roli estetickou, protože vykukovala z průstřihů a jako znak společenského postavení musela být běloskvoucí. To byl bezesporu náročný úkol, vzhledem komu, že přicházela do kontaktu s tělem a hygiena tehdejší doby za mnoho nestála… Na opulentnosti nabyla v baroku, když byla obohacena o krajky. Během let pak střídala názvy, modifikovala tvar, měnila materiál a dokonce i role. Z dějin známe košile křestní, svatební, noční, pracovní a dokonce posmrtné. Obrovskou reklamu jí v 19. století udělají především dandyové, kteří se chlubili tím, že spotřebují až dvě desítky košil týdně a také spisovatelé, kteří o ní psali. Jen si vzpomeňte na Erbenovu Kytici. Od roku 1880 už nebyl problém nosit ji i bez saka a tím si nadobro pojistila místo téměř v každém šatníku.
Díky tomu, jak je nadčasová, unisex a drží krok s moderním člověkem, se stává doslova ikonickým kouskem. Mezi její vlastnosti patří také elegance, sofistikovanost, delikátnost a především univerzální použitelnost. Když je dobře padnoucí, bez rušivých ozdob a zbytečných detailů, může být velmi autoritativní a vhodná pro byznys. V oversize velikosti je skvělá na volný čas. Umí působit i něžně, křehce a v případě potřeby klidně zastoupí pyžamo – například ta vypůjčená od přítele. Pokud jste viděli Marilyn Monroe ve filmu Mustangové, tak také víte, jak dobře vypadá ruku v ruce s denimem.
Bílá košile toho nepotřebuje mnoho, ale co vyžaduje beze zbytku je tělové spodní prádlo. Pokud si pod ni oblečete prádlo bílé, tyto dvě vrstvy se znásobí a spodní prádlo se tak stane čitelným. Ze stejného důvodu nejsou vhodné ani vzorované, pestré či jinak výrazné druhy spodního prádla – pokud to ovšem není váš záměr… 🙂
Moc dobře se k ní hodí rozjasňovač na lícních kostech a tradičně po „šanelovsku“ bílé perly. Košile výborně funguje i v detailu, například jako límeček vykukující z pod svetru nebo použijte manžetové knoflíčky namísto obyčejných. A pokud je na vás sama o sobě příliš sterilní, jednoduše si na ni něco nakreslete nebo vyšijte. Na Pinterestu najdete spoustu tipů. Komfort při nošení zvyšuje materiál s lycrou a pro košilové začátečníky je vhodný nějaký ne příliš výrazný kousek. Já osobně miluji zejména design košil od Caroliny Herrery, Gianfranca Ferrého, Yohjiho Yamamota nebo módního domu Maison Martin Margiela.
A co Vy? Máte svoji oblíbenou bílou košili? Jak často ji nosíte a kam?