Dlouho to vypadalo, že nikam nepojedeme, protože covidové cestování obestírala mlha obav, rizik a zmatků. Když se pak naskytla příležitost, vyrazili jsme na neplánovanou hurá akci, která pro mne byla doslova splněný sen. Minojská Kréta! Nepamatuji si už, kdy jsem o ní slyšela poprvé, ale muselo to být někdy v prvním ročníku na střední škole. Tam někde vzniklo okouzlení svébytnou starověkou kulturou, které mě ani po letech neopustilo…
Ostrov
Neměla jsem žádná přehnaná očekávání. Věděla jsem, že země má svá slavná léta dávno za sebou, že floru vytěžili, fauna prořídla a stejně, jako celé Řecko, i Kréta je zasažená dluhovou krizí. A skutečně – s trochou nadsázky se dá říci, že sucho a chudoba byli vidět už z letadla. To ale neznamená, že ostrov nemá co nabídnout. Je obklopen mořem, ale má i sladkovodní jezera. Má pláže s různými barvami písku, například růžové na jihu nebo na východě bílé, které připomínají Karibik. Určitou část roku tam vysychají koryta řek a těmito soutěskami se pak dají dělat túry, které jsou pořádnou, několikahodinovou výzvou. A bylo tam to nejmodřejší moře, co jsem zatím kdy viděla! Pro víc fotek můžete mrknout na Instagram. 🙂
Muzeum
Ostrov je sice chudý, ale disponuje nevyčíslitelným kulturním bohatstvím, které je velmi pečlivě uloženo v Archeologickém muzeu v hlavním městě Heraklionu. Vydali jsme se tam hned ráno na začátku otevírací doby a v tomto čase jsme měli celý prostor prakticky pro sebe. Památky z minojské civilizace nikde jinde na světe nenajdete a pokud ano, tak zdaleka ne v této kvalitě a množství. Byla jsem unešená. Muzeum bylo moderní a velmi střízlivě pojaté, takže se člověk mohl nerušeně ponořit do odkazu jedné z nejstarších civilizací. Jednotlivé artefakty byly přehledně uspořádány jak tematicky, tak chronologicky, takže návštěvník snadno získal představu o úrovni daného období i vztazích a vlivu okolních kultur. Minulost tam doslova defilovala před očima.
Móda
Těšila jsem se zejména na sošky Bohyň Matek a také fresky zobrazující ženy, protože tato díla ilustrují zajímavý fenomén. Ženy na Krétě měly nebývale vysoké společenské postavení, což z ostatních patriarchálních kultur té doby neznáme. Sportovaly, podílely se na obřadech, sloužily jako kněžky, v palácích měly své vlastní prostory, zkrátka byly svobodnou a plnohodnotnou součástí společnosti. Vždy, když se v historii dostanou na výsluní ženy, promítne se to i do módy. Je to jakýsi vzorec, který odstartovala právě Kréta. Oděv krétských žen je tedy stejně mimořádný, jako jejich společenské postavení.
Zatímco většina starověkých kultur oděv kolem těla ovíjí, nebo jej na tělo klade a bodově spíná, Kréta jej měla po celé délce šitý. Mnoho kultur si po staletí vystačilo s jednou oděvní formou, ale Kréta radostně střídá oděvní trendy. Mezopotámie ženy téměř nezobrazuje, ale Kréta jim dopřává mnoho pozornosti. Řada kultur důsledně zahaluje, ale ženy na Krétě nosí odhalený hrudník. Mnohé starověké kultury mají oděv poněkud beztvarý, ale Kréta má rozšířené sukně, čímž vzniká velmi smyslná silueta s uzoučkým pasem.
Starověká Kréta je také velmi pokroková a oděvní kultuře přináší novinky. Jejich sukně dokonale drží tvar, takže je zjevné, že se zde používala první forma krinolíny. A jejich živůtky se dají označit za korzet, protože byly z pevných materiálů a svým střihem přesně na tělo vynesly poprsí až do stavu beztíže v době, kdy ještě žádné tvarovací spodní prádlo neexistovalo. A aby toho starověkého feminismu nebylo málo, jedna z fresek dokládá nošení kalhotové sukně. Oděvu, s kterým měla ještě na začátku 20. století Marlene Dietrich problémy v Paříži… Prvenství mezi kulturami starověku má Kréta i v množství a barevnosti líčení. Znáte například fresku s názvem „Pařížanka“?
Architektura
Po návštěvě Archeologického muzea jsme se vyjeli podívat do lokalit, odkud všechny ty vzácnosti pochází. Mezi nejvýznamnější naleziště patří palác v Knóssu, který je od Heraklionu jen kousek. Sir Artur Evans, archeolog, který tam vykopávky prováděl, byl také restaurátor samouk a s obrovským nadšením své objevy opravoval, natíral a dostavoval. Bývá kritizován za to, že z Knóssu vytvořil „archeologický Disneyland“, ale já bych mu to tolik nezazlívala. Díky jeho činnosti si divák podobu původních staveb představí mnohem snadněji, než z pouhého půdorysu. A dozví se věci! Například, že Kréta měla paláce patrové. V některých místech až pěti či šestipatrové, což je na tehdejší poměry hotový panelák. Nebo že v podlaze byla zabudovaná kanalizace s protékající vodou, díky které se zde udržovalo příjemné klima a hygienické prostředí. A také to, že paláce byly zdobeny plastickými reliéfy a jasnými barvami, ze kterých čiší radost ze života.
Jedinečnosti
Kromě unikátního oděvu a specifické architektury zde najdete řadu dalších pozoruhodností. Mořské náměty v umění, jako například delfíny a chobotnice. Obrovské hliněné zásobnice na potraviny zvané pithoi. Hlavu býka, co vypadá jako socha, ale ve skutečnosti je to obřadní pohár rhyton. Dosud nerozluštěný disk z Faistu, popsaný krétskými hieroglyfy. Zlatý Včelí přívěšek z Malie – šperk se dvěma včelkami nesoucími kapku medu. Anebo titěrná pečetítka, která si skoro neprohlédnete bez lupy…
Pobyt
Co se týká současné Kréty, tak se nám moc líbilo zejména přístavní město Agios Nikolaos – krásné prostředí, čisto a krámky s rozmanitým zbožím. Daly se tam vybrat vkusné šperky a jiné drobnosti na památku. Všechno jídlo, co jsme na Krétě zkusili, bylo skvělé a lidé neuvěřitelně milí. Po ostrově se pak potulovaly kozy a mnoho koček. Rostla tam obří bazalka, která voněla na dálku a byla tam opravdová pohoda…
Na dovolené obvykle chodíme pěšky. Klidně hodně a klidně daleko. Na Krétě to ale naprosto nepadá v úvahu. Dovolená bez auta zde má smysl pouze v případě, že jste plážový povaleč. V sezónu se tam také teploty šplhají do astronomických výšek, takže jsme si užili vedra až k zalknutí. Stejně to ale stálo za to. I v největším horku a v pravé poledne – jela bych zas! 🙂