Stejně jako těch letních, i zimních typů je v mém okolí poměrně dost. Každý z nich je ale jiný a u některých jsem byla výsledkem doslova překvapená. Byli to právě klienti zimního typu, kteří mě naučili nic neodhadovat, nedomnívat se, nepředbíhat a poctivě měřit! Pojďme se na ně spolu mrknout a porovnat je. Které typy to jsou, co mají společného, čím se liší, co jim prospívá a čím si naopak škodí?
Základní charakteristika a společné znaky
Zimní typy leží mezi kontrastním jarem a tmavým podzimem a teorie Rozšířené barevné typologie je označuje jako typ kontrastní chladný, typ chladný kontrastní a do třetice typ tmavý chladný. (Někdy se objevuje ještě typ zvaný „tlumená zima“.) Všem je společná potřeba chladných barev s vyšším kontrastem a vyšší tmavostí. Potřebná míra dané barevné vlastnosti už se však u každého z nich liší.
Čím se liší – teplota
Ačkoliv všechny tyto typy si žádají chladné odstíny, absolutně je vyžaduje především typ chladný kontrastní, který je známý také jako „pravá zima“. Tento typ špatně snáší barvy neutrální a už vůbec ne ty teplé a nejspokojenější je právě v barvách velmi ledových. Ostatní dva typy, jak kontrastní, tak tmavý, leží v barevném kruhu vedle teplých typů a s teplotní neutralitou se tedy snáší poměrně dobře. Jejich dominantní vlastností je něco jiného než chlad, takže klidně zvládnou i barvy, které jsou jen mírně chladné nebo právě teplotně neutrální.
Čím se liší – kontrast
Všechny zimní typy potřebují vyšší míru kontrastu a zpravidla také dobře snáší černobílou kombinaci. V těch nejsytějších barvách, které se svým vyzněním už blíží zvýrazňovacím fixám, však nejlíp vypadá typ kontrastní chladný. Nepotřebuje tolik tmavosti, jako tmavá zima, nepotřebuje tolik chladu, jako chladná zima, ale chce energii barev svítivých, jasných, plných energie a svěží síly. Když je barva nasycená, klidně ať je neutrální, nebo dokonce mírně teplá a vypůjčená od vedle ležícího kontrastního jara. A kromě tmavostního kontrastu miluje často i kontrasty barevné!
Nejnižší míru kontrastu pak najdeme u tmavého chladného typu. Kontrast je u něj ze všech barev až na třetím místě, primárně totiž potřebuje barvy tmavé, pak chladné a teprve pak až syté. Takže se může stát, že snese i špetku tlumenější barvy, pokud jsou ostatní barevné vlastnosti dodrženy. Pozor – nemyslím nejnižší míru kontrastu ze všech existujících typů. Myslím nejnižší míru kontrastu ze všech zimních typů. A jejich nejnižší kontrast znamená střední polohu na celkové škále, takže je vlastně pořád dost vysoký, protože začíná tam, kde například letní typy s kontrastem už končí. Vzpomínáte na přirovnání k pákové baterii? 🙂
Čím se liší – tmavost
Dalším požadavkem, který na barvy všechny zimní typy kladou, je vyšší tmavost. Nemusíte si představovat, že potřebují chodit celé v černém, to zase ne, ale příliš světlé barvy s nimi nedrží krok a tak potřebují v outfitu nějakou tmavou plochu. Nejméně je tmavosti třeba u typu kontrastního chladného. Ten naopak vůbec nemusí být tak tmavý, jak se někdy očekává. U chladného zimního typu to bývá tak půl napůl a největší plochy tmavých barev pak přistanou právě tmavé zimě.
Co jim sluší
Stejně jako zimní krajina není úchvatná množstvím barev, ale spíše svou uhrančivostí a silou, tak i zimní typy nepotřebují být příliš barevné. Krásně vypadají, když se oblékají jednoduše a parádně vystačí pouze se třemi barvami. Jedna tmavá, ladící k vlasům, jedna světlá pro dosažení kontrastu a jedna „barevná“ pro energii a jiskru. Takže například – tmavě modré kalhoty, bílé triko, fialový kardigan. Nebo – černé kalhoty, bílá košile a červený pulovr, ze kterého vykukují manžety, límec a délka košile.
Zimní typy mají výhodu, že dobře vypadají v černé, ale pokud je na ně zbytečně tvrdá, ať už kvůli šedinám nebo kvůli povaze, dá se kvalitně nahradit také námořnickou modrou, temnou fialovou, čokoládově hnědou, antracitově šedou nebo lahvově zelenou. Tyto barvy se dají nosit jak na kalhoty a sukně, tak i na kabelky, kabáty a obuv. Pro letní měsíce, například k šatům, jsou pak vhodné barvy v odstínu jejich kůže. Existují i chladné „nude“ odstíny, studené béžové a chladně světle šedé.
Na trička, svetry a oděvy či doplňky blízko tváře pak bývají vhodné barvy lesního ovoce – tmavě malinová, borůvková, ostružinová – všechny s patřičnou dávkou sytosti a šťavnatosti. Může to být také cyklámenově růžová, vínová, smaragdová, některé odstíny tyrkysové, tmavě fialová a další. Výborný je pro ně i tmavší denim a studené odstíny žluté.
Čemu se vyhnout
Krokem úplně mimo jejich potřeby jsou barvy s nízkým kontrastem – pudrové, zaprášené a matné. Šlápnutí vedle je i nošení barev vysloveně teplých, hořčicových a zemitých. A úplně nejhorší kombinace jsou pro ně oba tyto přešlapy v jednom, čili velmi teplá a velmi tlumená barva.
Nesedí jim ani to, když se jejich outfit skládá z příliš mnoha barev tón v tónu, protože pak nedosáhnou potřebného kontrastu. To je pro tyto typy mnohdy nejtěžší – naučit se, jak vybalancovat svůj kontrast. Aby nebyly utopené pouze ve světlém nebo naopak pouze ve tmavém a aby pak nevypadaly zbytečně fádně a ztraceně…
Na závěr
Možná jste se v některém z typů opravdu našli a možná ne. Snadno se stane, že člověk u sebe sama nemá potřebný odstup a některé určující znaky sám na sobě nevidí. Nebo naopak vidí, co vidět chce. Nezapomeňte, že ani sebelepší popis v knize či na webu nenahradí dobře provedenou osobní analýzu a pokud chcete svůj typ znát s jistotou, nejlepší je živá konzultace… 😉