Komunikace s kolegy, výuka s žáky, rozhovory s rodiči, požadavky vedení, příprava na hodiny, školení, projekty, administrativa, přehodnocování kvality a účinnosti metod, vylepšování materiálů, třídnictví a omluvenky, občas nějaké urovnávání sporů nebo hledání kompromisů… Jako učitelka jsem každý den součástí velkého množství interakcí.
Když k tomu připočtu ještě další věci – běžný společenský kontakt, soukromý život, zájmy, životní okolnosti a vlastní emoce – vyjde z toho pořádný objem mentálních stimulů, díky kterým mi v hlavě prakticky neustále něco běží. Běží a nejenom, že to nejde vypnout, ale někdy z toho vznikne vysloveně přetlak. Zkrátka, jako lidé jsme obdařeni velkým mozkem, který zvládne obrovské věci, ale může znamenat taky obrovskou zátěž.
Vím, že to není jen potíž dospělého člověka v odpovědném postavení, ale něco, co mnohdy trápí i mé žáky. A tak se nabízí otázka, co s tím? Jak se z toho všeho nezbláznit, těkající myšlenky dostat pod kontrolu a dopřát hlavě ventil pro chvíle přetlaku? Určitě existuje mnoho metod, jak si psychohygienu udržet a každému bude vyhovovat něco jiného. Mně v tomto ohledu celkem spolehlivě fungují tři kroky.
- omezit přísun zbytečných podnětů a to do té míry, do jaké to jen jde. Nemusím všechno přečíst, vidět, slyšet, znát a sledovat. Ať už jde o informace, situace, aktivity, reklamy, sítě, novinky, zprávy nebo i to, co koluje sborovnou… 🙂
- vybírat si a rozlišovat. Když už se nějakým podnětům vystavuji, mělo by to být něco, co mě živí, baví anebo to pro mě má hodnotu. Něco, čemu svou energii věnovat buď musím nebo chci. Hodně věcí se zjednoduší, když si umím říct, že „pro něco nejsem cílová skupina“.
- často být v pohybu.
Možná vám bod tři připadá nesourodý s těmi dvěma předchozími, ale mně to dává perfektní smysl. Každý krok, každé odplavané tempo nebo šlápnutí do pedálů zaměstnává mé tělo. A když zaměstnám tělo, vypínám hlavu a mozek dostává prostor svobodně si pracovat na pozadí. Je prakticky jedno, o jaký druh pohybu se jedná. Já ráda běhám, výborný je ale jakýkoliv sport, třeba chůze, kolo nebo plavání. Stejně dobře mi funguje také manuální práce – například úklid – a dokonce i cestování.
Jakmile se dám do pohybu, dá se do pohybu i údržbový mechanismus mého myšlení. Je to jako defragmentace disku – hezky všechno utřídit do šuplíčků. Roztřídit známé věci a přidat je k předchozím zkušenostem. Vyhodit zbytečnosti. A odložit k řešení to, co je nové, co ještě bude zrát a co zatím nelze vytřídit. V každém případě vzniká mnoho volného místa a vnitřní přetlak mizí…
Takový mentální úklid je nezbytný a to nejen pro učitele. Umí pomáhat vysoce citlivým žákům, aby si udrželi balanc. Umí pomáhat lidem se sklonem k overthinking, aby svému přemýšlení dali rozumné hranice. Introvertům přináší potřebný čas strávený sama se sebou. Také kompenzuje tlak na hlavu v období zkoušek. A co je nejdůležitější – právě z pohybu se rodí nové nápady. Pohyb přináší aha momenty, podněcuje kreativitu a řeší situace, kdy si symbolicky i doslovně „stojíme na vedení“.
Když se totiž dáme do pohybu, spolu se změnou místa dojde i ke změně perspektivy, nové úhly pohledu přináší nové emoce a ty zase mohou přinést nové postoje. Zkrátka, pohybem můžeme získat víc, než jen lepší fyzičku. S každým krokem si jdeme pro větší vytrvalost a odolnost. Pro lepší náladu a taky pro lepší time management…
Jak na to? Pohyb má smysl v jakémkoliv množství a službu udělá dokonce i nárazově. Takže klidně v případě nouze, napětí, úzkosti, zaseknutí se, nebo když nevím, co dřív – chodit! Nebo běhat. Nebo venčit psa. Větší problémy někdy vyžadují větší dávku pohybu, ale funguje to a určitě to není ztráta času. A nejvíc efektu se dostaví, když je pohyb provozovaný pravidelně, protože pak funguje jako prevence a těch přetlaků způsobených obrovskou kapacitou našeho mozku přichází míň a míň… 😉
P.S. O kráse, kterou vidím v pohybu jsem už jednou psala a článek si můžete připomenout tady.