Ačkoliv to z nadpisu nijak nevyplývá, článek, který právě čtete je o ideálu krásy. Toto téma s mým oborem velmi úzce souvisí, opakovaně na něj narážím při výuce dějin odívání a už mnohokrát mne napadlo, věnovat mu více pozornosti. Zatím na to ale nedošlo a nápad zůstával uspaným konceptem…
V mé práci je běžné, že pedagog vede k přemýšlení žáky. Občas se však role vymění a žák podnítí k zamyšlení pedagoga. Mě se to stalo nedávno a otázka, kterou jsem dostala, mířila přímo na téma, dřímající v mé šedé kůře mozkové – co pro mě osobně znamená ideál krásy. A tak jsem v několika větách zformulovala odpověď a bylo jasné, že na článek už nazrál čas…
Pokud jde o ideál krásy, jsem determinovaná svým oborem. Pro oděvního designéra je tělo nástroj. Vyjadřovací prostředek. Způsob, kterým komunikuje stejně, jako malíř štětcem nebo sochař hlínou. A tak je přirozené, že krása lidského těla a jeho proměny jsou mé téma. Sleduji je a zajímají mne. Byla bych ale povrchní, kdyby můj ideál krásy začínal a končil právě tady.
Když pomineme prvoplánové úvahy o kráse ve spojení s ženou a jejím obličejem či tělem, vznikne prostor pro mnohem širší a filozofičtější pojetí ideálu krásy. Tady stojí za zmínku například ten definovaný starověkým Řeckem – kalokagathia. Ideál postavený na souladu tělesné a duševní stránky člověka. Ideál, který s námi dodnes rezonuje a z hodin vím, že i žáci na něj slyší, protože je ve své podstatě nepřekonaný. Jakkoliv s ním souzním, ideál krásy podle mne stejně nevystihuje dostatečně.
Krásu považuji za podstatně dynamičtější fenomén. Z mého pohledu totiž spočívá ve spojení s pohybem. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale krása a pohyb mají mnoho společného a souvisejí spolu hned na několika úrovních.
Předně mám na mysli fyzický pohyb jako takový. Chůzi, běh, plavání, jízdu na kole nebo na koni, ale i cestování všeho druhu. Ať už jde o cokoliv z toho, je to pohyb s přidanou hodnotou v podobě objevování, pozorování a poznávání. Měst, památek, krajiny. Východu nebo západu slunce. Podmořského světa. Jiných zemí. Odlišných kultur… Ale v každém případě obohacující krásy. Miluju to!
A co teprve tvůrčí pohyb. Je zjevný v tanečním umění, nicméně obsahuje jej i to umění, kde si ho tolik neuvědomujeme. Každá kniha, román, píseň nebo film v sobě nesou gradující příběh a když jej jako divák sleduji, čtu anebo poslouchám, nechávám se jím unášet a jsem tak svým způsobem v pohybu spolu s ním. I módní přehlídky mívají příběh, někdy dokonce jednotlivé šaty nesou svoji story a tak jsem – jako designér, ale i jako vášnivý čtenář – přesvědčená o tom, že pohyb provází každé krásné umělecké dílo.
Nejvíc zájmu ve mně však dokáže vzbudit pohyb duševní a myšlenkový. Pohyb v podobě osobního růstu, seberozvoje a vzdělávání. Pohyb jako prostředek učení se a práce na sobě samém. Pohyb jako prostředek k překonávání překážek. Pohyb jako prostředek k dosažení cílů. Pohyb jako opak stagnace. Pohyb jako životní styl… Jako bývalý výchovný poradce tohle s nesmírným zaujetím sleduji i u žáků. Moc mě baví sledovat, kam až došli a jaký pokrok udělali. To, kam se za čtyři roky středoškolského života někteří z nich dokážou posunout je neskutečné a moc jim fandím.
To je totiž další z věcí, která mi připadá na pohybu krásná – je v něm kus nezávislosti a svobody…
P. S. Fotka je ze Sicílie, která se pyšní množstvím římských a románských mozaik a na některé z nich se jdu podívat do baziliky ve městě Cefalú. Já jsem prostě v pohybu fakt ráda, protože mi přináší spoustu krásy. A vy? 🙂