Nedávno jsem se potkala s klientkou, která výrazně naplňovala znaky typu, co je tak trochu nestandardní – kontrastní typ letní, syté léto a podle ACS také Radiant. Asi vám to spojení kontrastu a léta zní jako protimluv a je to tak v pořádku. Znamená to totiž, že se orientujete a dobře víte, že léto je z podstaty tlumené. Různou měrou, ale vždycky tlumené. Oč se tedy v tomto případě jedná?
Při měření zjistíte, že potřebuje barvy chladné, světlé a živé. To je soubor znaků typický pro světlé léto. Jenomže barvy světlého léta jsou na něj lehké až moc. Tmavostí by mu mnohem lépe vyhovovaly spíše mírně světlé až středně tmavé tóny léta chladného, ale ty jsou na něj zase příliš studené. Má v sobě totiž kousek tepla. Jen pár procent, ale ten žlutý nádech tam je cítit. Nabízí se tedy otázka, zda by mu nesedla paleta léta tlumeného, které má jak malý kousek tepla, tak i střední tmavost zároveň, což mu předchozí dvě skupiny neuměly dopřát. Jenomže!
V tlumenosti tohoto typu je úplně zvadlý. A dokonce se zdá, že mu nestačí střední nasycení, které je ideální pro nejsytější z letních typů – světlé léto – ale že by si sytosti dal ještě o malou trošku víc. Tím jakoby překračuje její obvyklou střední hranici a dostává se do blízkosti zimních typů. Na ty však zase vůbec nemá dostatečnou tmavost… A té sytosti taky není tolik, aby v jejich přítomnosti obstál. Celé to působí trochu jako pat… Za normálních okolností by tento typ spadl do kolonky světlého léta. Některé systémy mu ale vymyslely samostatnou škatulku a to je léto, o kterém právě čtete.
Tento typ totiž jakoby zůstal někde na půli cesty – na diagonále – mezi létem a zimou. Má potřebu chladu společnou oběma sezónám, ale není to jeho dominantní vlastnost. Ze zimy nasává kus sytosti. Vyšší, než jakou letní typy obvykle potřebují, ale ani ona nedosahuje maxima a není to jeho dominantní vlastnost. No a z léta si zase nese světlost, která ale také není dominantní. Má tedy vyšší potřebu světla, vyšší potřebu sytosti a vyšší potřebu chladu, které však dohromady působí, jako by se neuměly seřadit a domluvit, která z nich je nejdůležitější.
Co z toho vyplývá pro jeho šatník? Tento typ ve skříni zužitkuje mnoho odstínů namíchaných z modré, jako je pomněnková, modrofialová, modrozelená a mátová, ale také barvy s růžovým podtónem, jako je melounová, malinová, jahodová, pudrová růžová, fialovorůžová a další. Inspiraci v zásadě najde ve všech letních paletách a něco málo také ve světlých barvách z kategorie zimy. Ideální je pro něj stříbrně žlutá, studená béžová, denim a jako neutrály může zařadit šedobéžovou, šedozelenou, kávovou, středně hnědou, modrošedou, ocelovou a studenější odstín olivové.
Ideálním kovem je stříbro, bílé a růžové zlato a v kombinaci nebo v malých plochách i kovy žluté. Barvy kabelek a obuvi je vhodné odvíjet především od odstínu vlasů. No a co raději ne? Tento typ by se měl vyhnout příliš velkým plochám tmavých barev, protože jej potáhnou k zemi. Vyvarovat by se měl i extrémů, tedy barev příliš tlumených, které jeho zevnějšek zbavují energie, ale také barev extrémně nasycených (přece jen se pohybuje pouze mírně za středem). Nevynesou jej ani barvy teplé a nejhorší je pak kombinace více těchto hodnot najednou.
P.S. Tento typ by se klidně mohl jmenovat taky třeba „světlá zima“. Ale jak už víte z předchozích článků o „typech atypech“, název je úplně, ale úplně fuk. To, na čem skutečně záleží, není znalost jmen a lidmi vytvořených struktur, ale konkrétních hodnot u jednotlivých barevných vlastností. Pokud ty svoje neznáte, přijďte a změříme je spolu. 🙂