Napadlo vás někdy, že s oděvem na sobě nosíme víc, než jenom oblečení? Že s tím, co nosíme, nosíme mnohdy celý příběh? Nebude to tak u každého kousku, který v šatníku máme, ale u takzvané safari módy to bude platit určitě.
Historie
Bez ohledu na to, zda mluvíme o koloniální estetice, safari módě nebo utility stylu, máme na mysli odívání, které vzniklo z potřeb Evropanů pobývajících v tropických a subtropických oblastech. Velmoci jako Anglie nebo Francie si podmaňovaly Afriku, Asii a Indii a při honbě za jejich nerostným bohatstvím, kaučukem, diamanty, slonovinou, bavlnou, zlatem a kořením potřebovaly oděv přizpůsobený místnímu klimatu. Zároveň však chtěly oděv, který by vizuálně podporoval jejich dominanci a autoritu. Tento mocnářský původ tak kompletně utvářel estetiku celého stylu. Oděv musel být vysoce funkční, ale musel být také elegantní a uvědomělý.
Barevnost a vzory
Typická paleta je složená z barev odpovídajících krajinám, do nichž byl oděv určený. Působí teple, prašně a zemitě. Objevuje se v ní bílá, smetanová, béžová, písková, stone béžová, khaki, olivová, džungle green, tabáková, koňakově hnědá, mocca, čokoládově hnědá, cihlová, skořicová a velbloudí. Látky jsou spíše bez vzoru a jednobarevné a pokud se nějaký vzoreček přece jen objeví, je to jen nenápadný proužek na košili, například bledě modrý. Kožené prvky pak byly nejčastěji v přírodních a teplejších odstínech.
Materiály a zpracování
Materiály musely být prodyšné, vhodné do horka nebo vlhkého počasí, ale také poměrně odolné. Nejčastěji se objevoval bavlněný kepr nebo gabardén, len, bavlněný popelín a tenká vlněná tkanina. Důraz byl kladený i na jejich zpracování. Krejčovina musela mít vysokou úroveň a bezchybné šití doprovázely dobře padnoucí střihy, které byly tvarované tak, aby se na sebe oděvy daly bez potíží vrstvit. Koloniální móda tak v podstatě vytvářela první komplexní kapsule, za kterými se dnes tolik honíme…
Přesah
Tento styl pochází z období vrcholu britského impéria a postupně se do něj promítly i vlivy z první světové války. Dobře fungoval jako oděv dobrodruhů, lovců, průzkumníků a taky jako oděv expedičních skupin. Osvědčil se jako sportovní, volnočasový nebo cestovatelský oděv aristokratů a když se dobře podíváte, je v něm cítit také prvky aviatiky, army/military, špetku mariňáctví a taktického odívání. A i když vznikl primárně pro muže, dnes jde o vysloveně unisex oblečení.
Co sem patří
Košile a dobře padnoucí odlehčená saka. Jezdecké rajtky a chinos kalhoty. Overaly. Parky a trenčkoty. Bermudy a košilové šaty. Všechno s perfektními a promyšlenými detaily jako jsou kapsy, patky, poutka, zpevněné lemy, ohrnovací rukávy, epolety, zapínání skryté v légách a další vymazlenosti. Trička jsou z pohledu britské imperiální estetiky málo civilizovaná, takže se objevují pouze jako spodní prádlo. Safari styl nabízí i řadu doplňků, jako kožené pásky, epesní tašky a brašny, panama klobouky, pouzdra, hodinky s koženým řemínkem a časem také sluneční brýle. Objevují se hedvábné šátky, jezdecké boty a pouštní obuv z řezané usně. Zato je zde poměrně málo šperků a pokud ano, jde spíše o klubové nebo rodové prsteny a zlaté šperky hlásající příslušnost k určité skupině.
Co už sem nepatří
I když by se k sobě vizuálně docela hodili – pozor – nepleťte si safari estetiku s western stylem. Western vzniká na podobném principu vysoce praktického odívání, ale pro naprosto odlišnou sociální skupinu. Zatímco koloniální estetika vzniká jako kultivovaný a disciplinovaný oděv aristokratů v Africe, denimový western styl je americká záležitost, která v sobě nese myšlenku divokosti a nespoutané svobody. Western styl je spojený s prériemi a je to především oděv pracující třídy – horníků, železničářů, farmářů a rančerů. Je tedy mnohem více demokratický a mnohem méně snobský. Když si to řekneme otevřeně, safari móda byla v zárodku oděvem, který měl punc evropské nadřazenosti, mocenské okupace a rasové hierarchie a měl za úkol demonstroval kontrolu.
Komu sluší z pohledu barevné typologie
Safari styl je spíše tlumený, středně tmavý a teplý a tak je skvělý pro typ jemný teplý, který ho může nosit tak jak leží a běží – úplně bez přemýšlení. S opatrností na teplé tóny a s důrazem na šedohnědou přistane i jemnému létu. Krásné v něm budou oba teplé typy. A nebála bych se ho ani u typů světlých (se zaměřením na pískové, béžové, světlé a lehké tóny) a tmavých (vybírat by měly z hnědých, olivových a tmavě dřevitých barev). Málo vhodný je však pro typy studené, které v něm nebudou dost svěží a typy kontrastní, pro které je příliš zaprášený.
Komu sluší z pohledu tvarové typologie
Vzhledem k perfektnímu střihu, který není těsný, ale pouze přiléhavý, jde o velmi slušivé a bezpečné odívání. Siluetě je však typický poměrně definovaný pas, takže problém by mohly mít postavy typu jablíčko a také příliš rovné a hranaté postavy.
Komu sluší z pohledu stylové typologie
Vzhledem k decentním a prašným barvám je koloniální estetika vhodná pro elegánky. Slušet ale bude také ženám milujícím klasické střihy, perfektní krejčovinu a žádnou zbytečnou okázalost. A protože je v barvách mnoho zemitosti a tepla, pravděpodobně se v tomto stylu najdou taky ležérní holky s napojením na přírodu. Dramatičkám přistane pouze v případě, že si do outfitu přidají nějaký nápadný animal print, jinak to pro ně bude příliš nudné a romantičky jej asi budou považovat za málo ženský…
Jak na safari chic estetiku
Tento nadčasový oděv se postupně přenesl i do civilní módy. Komerční verze jej obohacuje o zvířecí vzory, přidává akcent luxusní exotiky, která se v základu neobjevuje a míchá jej i s výše zmíněným westernem. Patří k němu melíry ve stylu „vlasy vyšisované od slunce“, nude líčení, bronzery, opálená pleť, málo „barevných“ barev, mnoho neutrálů a zlato. V současné městské variantě se snese také osvěžení v podobě malých červených akcentů – například na nehtech a tkaniny s texturou.
Pro inspiraci se mrkněte na filmy Mogambo, Vzpomínky na Afriku nebo dějovou linku Spencera a Alex v seriálu 1923. Z designérů jej pak umí třeba Hermés, Max Mara, Burberry nebo Banana republic.
Proč je safari styl tak chytlavý
Protože má balanc. Je elegantní, ale ne dekorativní. Je funkční, ale ne sportovní. Je sofistikovaný, ale ne měkký. Je kompetentní, ale nenucený. A o jeho estetiku se nijak neusilovalo. Prostě přišla jako důsledek dokonalé funkčnosti.
A protože nám dává pocit, že jsme tak trochu dobrodruzi i v případě, že obýváme jen džungli velkoměsta…