Víte, jaká je nejčastěji kladená otázka k tématu barevné typologie, co dostávám? Věřím, že to uhodnete hned. Možná to totiž běží hlavou i vám… Je to otázka, která má různé formy, ale jeden obsah: Poznáte to na první dobrou? Víte barevný typ už ve chvíli, kdy se na někoho podíváte? Vy to vidíte hned? Odhadnete to už ve dveřích? Vidíte to, už když klient přijde?
Povím vám k tomu jeden příběh. Nedávno jsem barevné měření absolvovala s klientkou, která před lety byla mojí žačkou. V průběhu čtyř let na střední škole jsem ji učila hned tři maturitní předměty, takže jsme měly intenzivní kontakt a v jediném týdnu jsme spolu strávily až deset vyučovacích hodin. Navíc jsme po jejím absolvování neztratily kontakt a zůstaly jsme propojené přes sociální sítě, takže jsem si o její barevnosti něco myslela a předpokládala jsem, že ji mám dostatečně „nakoukanou“.
A víte co? Celou dobu jsem si myslela, že se budeme bavit o nějakém z jemných typů, ale naměřily jsme tolik tepla, že mě to samotnou vyvedlo z míry. Měřila jsem to opakovaně a několikrát se vracela a nechtělo se mi věřit, kam to směřuje. Připadalo mi, že její vizáž parametry typu, který nám z toho vyplýval, prostě nenaplňuje. Ale barvy byly nemilosrdné a šly si svou cestou. Výsledek mě tak překvapil, až jsem se zdráhala dát jí paletu, která k němu náležela.
Její teplý podzim bych si na první dobrou nikdy netipla. Okem jsem to neviděla a jako odhad bych to vehementně zavrhla. Navzdory všem svým zkušenostem, které už s teplým podzimem mám. Navzdory faktu, že bývá velký chameleon a rád se maskuje a že někdy vypadá dobře i ve stříbře a mívá nějaký matoucí chladný prvek… prostě ne! Když ale měla u obličeje barvy teplého podzimu, její oči a vlasy nabraly takovou hloubku a pleť takové kontury, že byla jako vysochaná. Hotové umělecké dílo. Prostě nádherná.
Tolik k odpovědi na otázku, zda to vidím hned…
A jedno doporučení pro vás. Nechtějte po své typoložce zkratky. Nechtějte instantní určení. Nechtějte po ní, aby vás odhadla nebo „otipla“. Neptejte se, zda si myslí, že jste toto nebo tamto. Spolkněte otázky typu: co si myslíš, že jsem za typ? Dokonce i v případě, že je to vaše kamarádka. Buď to vůbec neřešte a žijte ve sladké nevědomosti, nebo to udělejte pořádně a objednejte se na poctivé měření. A tady jsou důvody, proč je „tipování“ past:
- je to velký prostor pro chybu a špatný výsledek
- je to velký prostor pro haló efekt, který může zaslepit i zkušené oko
- z každé obvyklosti existuje výjimka, na kterou nemusí stačit ani předchozí zkušenosti
- nevidíte, co pleť v kontextu různých barev dělá, takže ani nemáte důvod se výsledkem řídit
- dokonce i v případě, že odhad bude správný, nebudete vědět, jak s informací naložit
- nebudete mít ukázky toho, jak své barvy kombinovat
- ochudíte se o objevný zážitek
Takže bacha na takové barevné rady, které začínají větou: „Já vás vidím na…“. Žádné domněnky. Chtějte přesně naměřené hodnoty!
P.S. Jeden článek formou Q&A už na webu je, takže pokud vás zajímá, jaké další dotazy k typologii mi často chodí, najdete je tady.