Po dlouhé době jsem potkala jednu příbuznou. „Jsi nějaká tmavá!“ řekla mi. Byla jsem prakticky bez make-upu a neměla jsem ani barvené vlasy. Uvědomila jsem si ale, že si mě pamatuje coby dítě a to jsem vypadala trochu jinak. Navedlo mě to na článek o tom, jak se během života můžeme barevně proměňovat a věřím, že si tuto otázku i vy někdy kladete. Popravdě, je to také jedna z častých námitek těch, kteří barevnou typologii považují za hloupost…
Narodila jsem se s černými vlasy – jako hodně dětí. Ty ale záhy vzaly za své a coby batole jsem byla úplně blond. Tak moc blond, že mojí mámě cizí paní u sámošky vytkla, že „tak malé dítě se kysličníkem neodbarvuje!“ V létě pak udělalo své sluníčko a platina mi vydržela skoro do puberty. Odešla s ostříháním dlouhých vlasů a (když pominu nerozvážné experimenty s rezavým přelivem, tmavou permanentní barvou a výrazným blonďatým melírem) ustálila se na středně plavé, přičemž v zimě se dostanu až na tmavě plavou.
Takové barevné změny vedou k logickým otázkám, jako například: mění se náš barevný typ během života? Stačí jedno měření nebo je dobré se nechat přeměřit? Nepopírá to barevnou typologii? Ano i ne. Jako obvykle, neexistuje instantní odpověď, tak si sem dáme tu neinstantní…
Děti
Batolata mohou být výrazně světlejší a také jasnější, než poté v dospělosti a chvíli trvá, než se definitivně vybarví. Proto je u nich měření v podstatě zbytečné. U malých dětí tolik nezáleží na tom, zda mají lichotivou barvu trička, to je často spíš ambicí maminek. Barvy jsou navíc v životě dítěte cenný stimulační prostředek, který ho rozvíjí a je škoda jej nějak limitovat. Prostřednictvím barev poznávají svět a barvy jsou také odrazem jejich vývojových fází a vnitřní psychologie.
Puberta
Puberťáky zpravidla měřit lze. Zejména, pokud už mají občanku, je velká šance na to, že jsou víceméně vybarvení. U nich je tématem spíše to, zda barevnou typologii ocení. Mnohdy může být tlak vrstevníků silnější než potřeba oblékat se s ohledem na sebe sama. Chtějí nosit to, co nosí jejich kamarádi – nejčastěji černou. Oblékat se „jinak“ vyžaduje odvahu, schopnost lišit se a kus zralosti. Pokud o měření teenager stojí, tak ok, ale jinak není třeba je nutit. Na typologii bude ještě dost času.
Opalování
Pokud máme pleť, která se dobře opaluje, můžeme během roku zaznamenat určité změny. Opalování může o trošku zesílit teplo, tmavost i nasycení. Ale stále to bude drobná změna, nikoli dramatický posun napříč barevným kruhem. Například pokud někdo patří do skupiny světlého jara a opaluje se dobře, může nějakou část roku vypadat více jako teplé jaro. To je mimochodem důvod, proč je lepší dělat měření v době, kdy nejste čerstvě po dovolené. U studených typů může toto prohřátí být také zjevné, ale teplé typy z nich neudělá a barva jejich opálení navíc bývá o něco jiná.
Dospělost
Během dospělého věku se mnoho barevných změn nekoná. Zejména pokud nemáme onemocnění (například vnitřní – jako jaterní potíže anebo vnější – jako vitiligo), které má na barvu kůže vliv. Významnější barevné změny se pak zase objeví až ve chvíli, kdy začínáme šedivět. To je u každého individuální, takže někdo se těchto změn dočká už po třicítce a někdo se jich téměř nedočká.
Šediny
Jsou způsobené ztrátou melaninu, který chybí už ve vlasovém folikulu. Vlas, který pak vyrůstá je bez pigmentu a působí jako šedý nebo bílý. Šedá způsobuje tlumenost a bílá světlost, takže se dá logicky odvodit, co se s naším typem stane – opticky o něco zjemníme a taky zesvětlíme. Toto je jev, který mimořádně dobře pracuje ve prospěch letních typů, u kterých jejich barevné charakteristiky jenom posílí. Tento jev se děje i u typů teplých. Například teplý podzim pak může působit více jako tlumený podzim. Opět je to ale drobný posun a ne radikální změna podstaty.
Stárnutí
Jak během života nabýváme roky, pigment neodchází pouze z vlasů, ale také z pleti. To může způsobovat zjemnění u sytých typů a tak se může stát, že například zimám začnou do šatníku krásně zapadat jemnější pastelové barvy z letní kategorie. Definitivně ale jejich nasycení nikdy nezmizí.
Kontrast
Během života můžeme zaznamenat i změny kontrastu, který se s postupujícím časem snižuje. Ani zde se ale nestane, že by vás to kompletně diskvalifikovalo z jedné sezóny a přehodilo do druhé.
Takže…
…ano, ke změnám dochází. Mírně chladneme, mírně světláme, mírně měkneme a můžeme se tak nepatrně posouvat k barvám vedlejšího typu. Navzdory tomu, že takové barevné změny proděláváme, náš barevný typ se během života nemění. Nikdy to není skok ze sezóny do sezóny. Pokud jsem syté jaro, nikdy nebudu tlumené léto. To biologie neumožňuje. Stejně, jako že by se z holky s havraními vlasy najednou zázrakem stala pravá blondýnka. (Samozřejmě, pokud si perlovou blond nepořídíte u kadeřníka). Podstata zůstává. Máme ji totiž zanesenou v genofondu.
P.S. Pokud jste změření dobře a máte správný výsledek, barevné přeměření není nutné. Zopakovat si analýzu ale není nic proti ničemu a dopřát si dvě hodiny, kdy se někdo věnuje jen a pouze vám může být odměňující. 🙂