Když budete hledat definici slova oxymóron, zjistíte, že jde o rétorický prostředek, který spojuje dva protichůdné pojmy, čímž vzniká výrazný paradoxní efekt. Často uváděným příkladem je pak hlučné ticho, chladné teplo nebo hořkosladký. Věřili byste, že i v barevné typologii se můžete setkat s něčím tak básnickým, jako je právě protimluv? Abych byla přesná, není jeden ale hned tři:
- každý barevný typ obsahuje něco málo z opačných vlastností
- přehnané a úzkoprsé dodržování „pravidel“ vede k nepřirozenosti
- absolutní míra dominantní vlastnosti může být už přes míru
Pojďme se blíž podívat, co tím vlastně myslím.
Bod první
Je celkem běžné, že lidé ve svém zevnějšku mají něco, co se k nim zdánlivě nehodí. Například zimní typy vídám s teple hnědýma očima, ačkoliv jako celek jejich vizáž hladoví po studených barvách. A netýká se to pouze zim přechodových, ale i těch chladných. Jaro zase může mít oči studeně modré nebo chladně růžové rty a opět se to netýká jen těch přechodových typů, které kousek chladu přirozeně nasávají od svých sousedů. A nejvíc matoucí bývá teplý podzim, který má jen mírné teplo, mírnou tlumenost a mírnou tmavost a tak se snadno maskuje za jiné typy a může působit docela studeně. Prostě paradox…
Co s tím? Celek je vždycky nad detail. U měření se nehraje na drobnou jednotlivost, ale na to, co prospívá vašim obličejovým rysům jako celku.
Bod druhý
Na barevné měření se objednáváme proto, abychom si definovali směr, kterým se ve svém oblékání vydat. Chceme, aby barvy z naší tváře vytáhly to nejlepší a abychom vypadali skvěle, harmonicky, přirozeně a ideálně taky nenuceně. I tady ale číhá paradox. Když se budu oblékat striktně a za každou cenu pouze do svých barev a nezapracuju do zevnějšku také své neutrály, přirozené to nebude. A v případě typů, kterým příroda nadělila pastelově dětské barvy to nebude působit ani nenuceně ani dospěle.
Co s tím? Svoje barvy, tedy barvy prospěšné vaší tváři a ideální k nošení větších barevných ploch, nezapomeňte míchat se svými neutrály, které je krásně ukotví. Připomeňte si v této souvislosti odstavec „barvy na talíři“ z článku o jídle.
Bod třetí
Každý z nás má nějakou dominantní vlastnost, kterou je dobré svým oblékáním následovat. I tady ale číhá absurdita. Když to s ní budu přehánět, nebude mi to prospěšné. Například – pokud tlumené typy budou nosit v tlumených barvách všechno, co na sobě zrovna mají, nebudou vypadat delikátně, ale jako by vylezly z babiččiny skříně. Když budou tmavé typy nosit všechno černočerné, vznikne opodstatněná obava o jejich duševní zdraví. Když syté typy budou nosit absolutně všechno syté, okolí nabyde dojem, že nevlastní zrcadlo…
Co s tím? Od vaší dominantní vlastnosti se odvíjí outfit jako celek, nikoli každá jednotlivost, ze které je složený. Pokud jste sytý typ a máte na sobě zářivý svetr, tak to vaší klíčové vlastnosti úplně stačí.
Závěrem
Věřím, že vám to dává smysl a chápete, že jako v jiných oblastech, ani tady žádný extrém není dobrý. Krajní polohy jsou totiž ty, za kterými už je jen pád z útesu. A tak pokud hledáte šatníkový balanc, můžeme se na něj zaměřit spolu. Můj email je info@dominikamajerova.com.
P.S. Vzpomněla jsem si ještě na další paradox a týká se terminologie. Trošku bizarní mi připadá i to, že se v typologii některé pojmy používají hned dvakrát. Třeba pojem neutrální. Nebo pojem kontrast, který má hned tři různé významy. Ale pokud jste u mne byli na konzultaci, tak to nejenom víte, ale taky rozlišujete 😉