Dva typy, které jsou předmětem dnešní srovnávačky, mohou být tak zaměnitelné, že daly vzniknout úplně novému podtypu. Jemný typ chladný neboli tlumené léto a tmavý typ chladný neboli tmavá zima. Půjdeme na ně mrknout blíž?
Co je spojuje
Jejich společným parametrem je chlad. Shodně sdílejí potřebu neutrálních až chladných barev a oba jsou nejlepší v barvách jen mírně chladných. Nemají však chlad na maximu a ani to není jejich dominantní vlastnost, protože jsou oba přechodovými typy a nabírají do sebe malý kousek tepla. Dalším společným znakem je to, že v kruhu typů oba přiléhají k podzimní sezóně a právě odtud se ta špetka tepla bere.
Čím se liší
Rozdíl mezi nimi by měl být v tmavosti. Za ideálních podmínek se tlumené léto nachází v té světlé polovině typů a tmavá zima zase leží v té tmavé půlce. Takže léto u středně tmavých hodnot končí, zatímco zima u nich začíná. Jenomže! U tlumeného léta je klíčovou vlastností jemnost a hned poté chlad. Tmavost je u něj nejméně důležitá, pohybuje se kolem středu a je běžné, že tuto hranici někdy tak trochu překročí. Pokud se to stane, zejména když osoba nemá vyloženě světlé vlasy, může se tak dostat až do tmavostních hodnot, které jsou běžné právě zimě. A to je zavádějící.
Dalším odlišným znakem je tlumenost. Jde o klíčovou charakteristiku jemného léta, pro které je to dominující vlastnost. Tmavá zima by z podstaty měla být na syté straně a tak by nás ani nenapadlo, že by se typy daly zaměnit, ale i tady může čekat překvapení. Klíčová vlastnost tmavé zimy je právě tmavost, hned vzápětí jde chlad a nasycení je u ní nejméně důležité. Obvykle se pohybuje kolem středu, může se však stát, že tento pomyslný práh překročí a dostane se až do tlumenějších hodnot. A to je opět zavádějící.
Když narazíte na jemné léto, které je tmavší anebo tmavou zimu, který je jemnější, může být těžké rozhodnout se, do které skupiny takového člověka zařadit. Pro lidi, kteří jsou barevně takto na hraně, vznikl atyp, který se jeví jako mix dvou výše uvedených typů – tlumená zima.
Co s tím
Pokud můj blog už nějakou chvíli čtete, tak víte, že o názvy zas až tolik nejde. Jádrem barevné typologie je přesná znalost vašich osobních barevných hodnot a ne příslušnost k nějaké skupině. Když máte své barvy změřeny dobře, tak víte, kolik potřebujete tepla, světla nebo nasycení a víte jak s tím pracovat. Bez ohledu na to, kolik skupin existuje nebo ještě v budoucnu bude existovat a zda se různé systémy shodnou na tom, jak jim budou říkat…
P.S. Měření vašich barevných hodnot je zábava. Ráda budu u toho, tak klidně napište! 😉