Budí vášně. Umí být nejednoznačná a stejně ambivalentní, jako tyrkysová. Často je to love or hate. A ona je přitom z kategorie docela bezpečných barev. Seznamte se, prosím – Lady Fialová!
Její barevné vlastnosti
Fialová barva je ohraničená modrou na jedné straně a červenou na straně druhé. Vzniká jejich mícháním a když má od obou těchto „rodičů“ stejné množství pigmentu, je teplotně neutrální. Když navýšíme množství červené, prohřívá se. A když navýšíme množství modré, dochází k jejímu ochlazení. Je to barva s rozsáhlou škálou odstínů, což ji dělá výjimečně komplikovanou, ale zase právě díky tomu si každý z nás může najít ten „svůj“. Fialová je také hodně citlivá na světelné podmínky a pod umělým světlem se chová nápadně jinak než na denním. O displejích zobrazovacích zařízení ani nemluvím…
Fialová v historii
Historicky se fialová získávala z mořských plžů zvaných ostranky. Konkrétně šlo o ostranky rodu Murex brandaris nebo Murex trunculus, které se ve starověku lovily v oblasti libanonského Tyru a na obarvení látky bylo potřeba tisíce jedinců. To bylo málo efektivní a navíc nákladné. Proces barvení pak zahrnoval také oxidaci na světle a vzduchu, bakterie, zápach a opakované namáčení, což vedlo k tomu, že výsledný odstín se mohl různit. Barvivo z ostranek bylo ale jedinou cestou, jak dosáhnout chladného odstínu, aniž by se do směsi muselo přidávat modré indigo a tak se fialová stala barvou drahou, barvou chudým zapovězenou, barvou moci, bohatství, exkluzivity a luxusu…
Chudším vrstvám se fialová stala dostupnou až v 19. století, když se během průmyslové revoluce povedlo vytvořit její odstín uměle. A protože ji milovala i královna Viktorie, stal se z ní módní trend.
Fialové poselství
Psychologicky může být fialová stejně neuchopitelná, jako její teplota. Je rozkročená mezi červenou vášní a modrou racionalitou. Může být královská i melancholická, něžná i dramatická, sametová i drsná… Obvykle bývá vztahována k tajemství, introspekci, intuici a spiritualitě. Vzhledem ke své minulosti má punc elitářství, rezervovanosti a aristokracie. A bývá oblíbená také u kreativních duší, jako jsou umělci, básníci a spisovatelé.
Komu sluší
Doslova každému, jen je třeba přizpůsobit její odstín. Chladné typy u ní potřebují navýšit obsah modré, takže jsou nejhezčí v modrofialových, ledových tónech jako je pomněnka, hyacint, šeřík a ametyst. Teplejší typy se zase mohou vydat směrem k šarlatové verzi s červenými podtóny a dále třeba k madžentě, fuchsii a bramboříkové. Světlé typy u ní potřebují kapku bílé a ty tmavé zase hloubku černé. Za zmínku stojí, že hlubší fialové odstíny, typicky třeba švestka nebo lilek, se chovají také jako skvělé neutrály.
A co k ní
Pokud jde o kombinovatelnost, hodně záleží, co přesně od výsledku chcete. Pokud rádi posílíte jemnost, noste ji s šedou nebo tón v tónu. Pokud chcete kapku zemitější výsledek, zkuste hnědou nebo béžovou. Pokud chcete nápadnější kombinaci, volte černou nebo bílou. Pokud máte vysoký barevný kontrast a k němu odvahu, můžete vsadit na bombastickou kombinaci fialové a další sekundární barvy, jako je oranžová nebo zelená ve všech odstínech. A největší bomby fialová jede, když je položená vedle žluté. Ale to vy už víte z článku o barevném kontrastu.
K chladnější verzi je perfektní kombinace se studenými kovy, perlami, krajkou, květinovými printy a denimem. Ta teplejší je o něco animálnější, takže silně vyznívá vedle žlutého zlata a kůže a snáší se i se zvířecími vzory, korálovou barvou a jantarem… A s čím fialovou nosíte vy?
P.S. Pokud pořád nevíte, zda ta „vaše“ je spíš šeříková nebo levandulová, lila nebo ametystová, švestková nebo lilková… napište mi a najdeme ji spolu! 🤍