„Pět zimních typů? Fakt se snažím držet krok, ale myslím, že tomu nikdy nebudu rozumět…“, povzdechla si jedna klientka. A co vy – cítíte to stejně? Také máte dojem, že je těch typů už příliš? Dávám vám za pravdu. Když zohledníme sezóny, jednotlivé typy, pravé typy a atypy, máme na výběr z celé hromady skupin, podskupin a kategorií, které ve výsledku mohou být frustrující a mohou přinášet víc otázek než odpovědí. Nejpalčivější z nich je, který systém je vlastně nejlepší, když je jich tolik? Typologie sezónní, rozšířená, anglická, americká, německá, italská, ACS…?!
Čím se liší
Rozdíly mezi jednotlivými typologickými systémy jsou ve skutečnosti docela mikroskopické. Povětšinou se totiž všechny odvíjí od jednoho základu, jejich podstata zůstává a odchylky se týkají drobností. Například jako pravé léto se v jednom systému označuje to světlé a v jiném to chladné. Ale tato nálepka nijak nemění barevné vlastnosti letní sezóny ani celkový kontext letních typů a jejich polohy v kruhu. Stejné je to i s australským systémem ACS, který sice výrazně mění názvy typů, což může být matoucí, ale v jádru je to pořád totéž a s barevnými vlastnosti se tam pracuje úplně stejně. A to je klíčová věc.
Co funguje
Jednoznačná známka funkčního systému je to, že je postavený na Munsellově diagramu, dodržuje terminologii a je jasně strukturovaný. To v podstatě znamená, že jednotlivé typy dělí na 4 kvadranty tvořící analogie s ročními dobami a přisuzuje jaru teplo, světlo a nasycení, zimě chlad, tmavost a nasycení, podzimu teplo, tmavost a tlumení a létu chlad, světlo a tlumení. Toto dělení tvoří jádro kvalitních typologických systémů a funguje dokonce i v případě, že si typy přeskládáte podle libosti tak, jako to vidíte v průvodním obrázku.
S grafem číslo jedna se pravidelně setkáváte na mém webu a všechny moje texty jsou postaveny právě na něm. Funguje na křížení osy světlo/tma s osou sytost/tlumenost. Nicméně to není jediný způsob. Tento graf bude fungovat stejně dobře i v případě, že ho přeskládáte tak, aby se křížily osy světlo/tma a teplo/chlad, jak to můžete vidět u čísla dva. A existuje i třetí možnost, čili křížení os teplo/chlad a nasycení/tlumenost. Jedna z os tak vždycky chybí a začne tvořit diagonálu. Kvadranty se v tom případě přeskupí, ale vnitřní logika zůstává a barevné vlastnosti přibývají nebo ubývají plynule tak, jak se jeden typ přelévá do druhého.
Proč to funguje
Tento systém o 12 typech je za mne naprosto dokonalý, univerzální a komplexní a řeknu vám proč. Je dost obsáhlý, aby nabídl potřebnou rozmanitost. Je dost jednoduchý, aby zůstal usledovatelný. Umí vysvětlit a vstřebat i odchylky, kvůli kterým se jiné systémy větví. A hlavně – je mezinárodní! Mám za sebou tři různé typologické kurzy ze tří různých zemí a ani jeden systém nedementoval informace obsažené v těch ostatních. Všechno do sebe perfektně zapadá. Tak moc, že mohu s klidem nakupovat pomůcky, palety, líčení a cokoliv dalšího nejen ze zemí EU, ale i mimo ni a všechno mezi sebou bude perfektně kompatibilní.
To nejjednodušší bývá taky to nejlepší. Ostatní rozšíření jsou pouze doplňková, nemyslím si, že jsou nutná a pro začátečníka jsou v řadě případů spíše zavádějící. A i když atypy používám a mají své opodstatnění, tento propracovaný a lety vytříbený systém mi vyhovuje a úplně stačí. Je také skvělým základem pro školení barevné typologie, které u mne od letošního roku můžete absolvovat. Nicméně to, že systém o 12 typech dává velkou míru volnosti neznamená, že ho můžete úplně rozsypat.
Co nefunguje
Dávejte pozor na svérázné systémy, co jdou proti výše zmíněnému. Jakmile si vymýšlejí vlastní názvy, kategorie a dělení, velikášsky tvrdí, že něco samy vyvinuly a osvědčené, ustálené postupy obrací vzhůru nohama, zapněte kritické myšlení. Buďte opatrní na nesmysly, jako že podzim je z podstaty zářivý a zima světlá. Nebo že léto se dělí na syté a zářivé, protože vy už víte, že to jsou synonyma a navíc léto je z podstaty tlumené. A pokud teď namítáte, že já přece také zmiňuji atypy, tak vězte, že z mých klientů mezi ně patří pouhých 0,5 % lidí. Takže – jakmile potkáte podivnou šmakuládu sestavenou ze zmatků, kde se kategoriím přidělují náhodné vlastnosti a „systému“ chybí logika, není kompatibilní s jinými nebo se nedá dohledat podrobnější info o metodologii s níž pracuje – vemte nohy na ramena!
Závěrem
Nejlepší systémy jsou nadnárodní a jsou karteziánské. To znamená, že mají neotřesitelnou matematickou logiku, která jde vyjádřit osami X a Y, aby vyjádřila polohu bodů v prostoru a jsou tak racionální a systematické, že když jejich vnitřní strukturu pochopíte, jste schopni je z hlavy odvodit. Pokud narazíte na typoložku, která má svou práci takto nastavenou, vyhráli jste jackpot! 😀
P.S. O tom, jak si dobře vybrat konzultantku už jsem psala. Článek si můžete připomenout tady.