Barevná typologie mě fascinovala od první chvíle. Ale ani po deseti letech praxe a stovkách klientů to s ní není nuda. Vůbec mě nepřestává překvapovat a některé fascinující podivnosti jsem vám sepsala do tohoto článku. Ať vás baví!

Světlá jako světlá. Nebo ne? Za největší podivnost považuji fakt, že stejná klíčová charakteristika se v kontextu dvou typů umí chovat o dost odlišně:

  • světlé jaro je světlejší než světlé léto
  • tmavá zima je tmavší než tmavý podzim
  • teplé jaro je teplejší než teplý podzim
  • chladná zima je chladnější než chladné léto
  • tlumené léto je tlumenější než tlumený podzim
  • a zářivé jaro je zářivější než zářivá zima.

To ještě není všechno. Mezi další zajímavé jevy a paradoxy se řadí třeba toto:

  • teplé typy snáší zbytkový chlad lépe, než chladné typy zbytkové teplo
  • vousy bývají o něco teplejší než vlasy
  • dva lidé mohou vypadat naprosto odlišně a přitom mohou patřit do stejné skupiny
  • lidé s teplem v pleti mohou působit studeně
  • lidé s chladem v pleti mohou působit teple
  • člověk, který má jako dominantní charakteristiku světlo, může mít nějaký tmavý prvek, například obočí
  • člověk, který má jako klíčovou vlastnost chlad, může mít ve tváři nějaký teplý prvek, například duhovku
  • člověk, který má jako klíčovou vlastnost teplo, může mít nějaký chladný prvek, například rty
  • tlumené typy mohou působit atraktivně a nápadně
  • zářivé typy mohou působit jako šedé myšky
  • chladným typům mohou vlasy šisovat do tepla
  • a teplým typům mohou vlasy šedivět do chladné bílé.

A pořád nejsme na konci. Objevují se i podivnosti spojené s metodikou, postupem a pomůckami:

  • každá paleta obsahuje nějakou barvu, která tam zdánlivě nepatří
  • pomůcky od různých firem mohou obsahovat určité odchylky a rozdíly
  • barevné typy mi na analýzu chodí po skupinách (v jedno období se určitý typ opakuje v takové frekvenci, až to začíná být podezřelé)
  • když od oka poznám sezónu, pak je obtížnější odhalit podtyp
  • když pohledem nevidím sezónu, často je měření rychlé a jednoznačné
  • a za podivnost považuji také to, že největší množství českých typoložek absolvuje kurz, který je nejméně smysluplný a funkční.

Všechny tyto podivnosti mají racionální vysvětlení. Ale o tom někdy potom… Co z toho vyplývá teď? Jak asi cítíte, toto všechno může být v konečném důsledku ozvláštnění a rozmanitost, ale stejně tak je to prostor pro chybu. Vybírejte si svého typologa dobře. 😉  Pokud budete chtít absolvovat analýzu se mnou, ráda budu u toho. Napište mi na info@dominikamajerova.com. A pokud chcete analýzu darovat formou poukázky někomu ze svých blízkých, pak to můžete udělat tady.

P.S. O paradoxech barevné typologie už tu dokonce jeden praktický článek byl, můžete si ho připomenout zde. Díky, že blog pořád čtete!