Bylo to ještě dlouho před absolvováním kurzu, když jsem poprvé slyšela o systému 12 podtypů odpovídajících 12 měsícům v roce. Živě si ale pamatuji, jak geniální mi to připadalo – ta konzistentnost a logika, ta cykličnost! Nadšení mě neopustilo ani po dalších dvou dekádách a řeknu vám proč.
Analogie
Hlavním důvodem je podobnost mezi věcmi, které sice mohou být nesourodé, ale díky té, co známe, můžeme lépe porozumět té, co je pro nás nová. Proměnlivost kalendáře máme zažitou na vlastní kůži a nemusíme o ní příliš přemýšlet. Víme, kdy je den krátký a kdy je naopak spousta světla. Víme, kdy je krajina zářivě čistá a kdy naopak zastřená prachem a fata morganou. Víme, kdy vizuálně studí a kdy pocitově hřeje. A tak když tyto znalosti převedeme na kruh typů, barevné vztahy nám najednou budou dávat ještě větší smysl.
Jaro a jeho měsíce
Za perfektní začátek barevného kruhu považuju jaro a konkrétně březen. Mimochodem, věděli jste, že i nejstarší římský kalendář začínal právě březnem? Přibývající světlo, přibývající teplo a intenzivní barvy květin, jako jsou bledule, talovín, šafrán a jaterník přesně odpovídají tomu, čím se vyznačuje právě kontrastní typ teplý – je to exploze sytosti.
Duben je typický výrazným nárůstem teploty a příroda je v plném květu. Převládají v ní teplé odstíny, které si stále zachovávají kus nasycení a ilustrují to například pampelišky, podběl, květy plicníku, petrklíče, fialky a macešky se svým barevným kontrastem. Všechny tyto odstíny pak najdeme také v jeho ekvivalentu – teplém typu kontrastním.
Poslední a nejsvětlejší částí jara je květen. Měsíc, kterému vládnou dlouhé dny plné světla a svěží barvy s teplým podtónem. S přibývajícím světlem z barev odchází jejich horkost i vysoká intenzita. Jen se podívejte na pomněnky, pryskyřníky a aleje ovocných stromů, šeříků a bezu. Jejich květy jsou na bílé bázi, což je přesně to, co prospívá i světlému typu teplému.
Letní měsíce
Červen, první letní měsíc, přináší nejdelší den v roce a spolu s ním také velkou dávku světla. Pivoňky, kopretiny, růže a lupina jsou stále světlé, ale začínají mít spíše chladnější podtón, protože jsou lehce zastřené letním oparem. Mizí tak poslední zbytky nasycení a krajina se přesouvá ke své měkké verzi. Stejně jako světlé léto čili světlý typ chladný.
V červenci, během stoupajících veder vrcholí sluneční aktivita. Ta vytváří jemný opar, který barvy pocitově rozmělňuje a zahaluje je do chladnějších tónů. A co víc, začíná nepatrně ubývat světla. Chladný typ jemný proto bývá o něco malinko tmavší než jeho červnový bráška. V krajině pak můžeme vidět floxy, levandule, chrpy, jetel a máky.
Srpen výrazně ztrácí barevnou intenzitu. Světlo bývá měkčí, barvy zastřenější, stále s patrným chladným podtónem, ale pozvolna nakloněné k neutrálům a s patinou prachu, která po žních na krajině ulpívá. Květy echinacey, vřesu, třapatky, hortenzie a bodláků už nepřináší plnost a bujení, ale zralost. Stejně, jako elegantní a vytříbené barvy jemného typu chladného.
Tři verze podzimu
V září se k tlumenosti postupně přidává i převaha vizuálního tepla. Jedná se o první podzimní měsíc a nízké světlo u barev tvoří měkký a nazlátlý nádech. V krajině si taky můžeme všimnout dlouhých stínů, které nás informují o tom, že se blíží ta tmavší polovina roku… Stále v krajině potkáváme barvy, například astry, chryzantémy, rozchodník anebo ten zmiňovaný vřes, ale mnohdy už mají „papírový“ efekt slaměnek. Vidíte tu podobnost s jemným typem teplým?
Říjen. Podzim vrcholí. Tlumení barev ustupuje převažujícímu teplu. Ne tomu fyzickému teplu, ale vizuálnímu teplu, které přichází spolu se zbarveným listím. Z kytek už se objevují jen nějaké pozdní kultivary, zato nastupuje sezóna travin, semen a plodů jako jsou bobule, jeřabiny, šípky a dýně. Barvy v krajině se s ubývajícími dny také prohlubují a postupně tmavnou. Jako teplý typ jemný.
Listopad není bohatě barevný měsíc. Barvy v krajině pouze doznívají a pokud zbylo něco z květin, jde o suchá květenství. Objevují se šišky, žaludy a kaštany. Dny se výrazně zkracují, ubývá světla, přibývá tmy a spolu s ní roste také kontrast. Tmavý podzim je právě takový. Méně barevný, hluboký, nakloněný k zimě…
Varianty zimy
Prosinec je ze všech měsíců nejtmavší. Pyšní se nejdelší nocí, nejmenším množstvím denního svitu a díky těmto hloubkám je krajina – pokud jde o barvy – tak trochu vyprázdněná. Je obtížné rozhodnout, co je ještě barva a co už je neutrál. Teplé momenty v krajině zmizely, občas někde probleskne zbytek listí nebo tóny dřeva, ale začíná převládat chladná barevnost. Barvy tmavého typu chladného jsou právě takové. Temné, mírně chladné a mírně nebo jen středně syté.
Leden jako nejchladnější měsíc roku ž nám teplo nenabídne. Dominuje mu fyzický i vizuální chlad a vysoký tmavostní kontrast. Dny se ale pomalinku prodlužují a tak jeho barvy už nejsou tolik tmavé a stávají se výrazně čistými. Jako barvy chladného typu kontrastního.
I poslední z typů – kontrastní typ chladný – má v přírodě svou analogii. Únor. Stále studený, stále zimní. Ale nově také velmi jiskřivý a výrazně světlejší, jako prodlužující se denní světlo. Nasycení barev se stává dominantnější, než jejich chlad a v bílých plochách tajícího sněhu se nenápadně objevují první sytě zelené plochy.
Odpočinutá příroda načerpala dost síly na to, aby mohla do světa vykřičet nové kolo extatické radosti a předat štafetu březnu s jeho explozí nasycených barev. Kruh se uzavírá a přitom nekončí…
Jak už víte…
V předchozím článku jsem zmiňovala, že tento kruh typů není jediný existující a že je možné jednotlivé typy řadit jinak a budete to fungovat stejně dobře. Klíčové jsou totiž vztahy mezi osami X a Y a ty je možné přeskupit na další dvě varianty. Znám je a používám je a když školím nové typology, tak je samozřejmě zmiňuji. Já jako milovník znázornění, paralel a ekvivalentů však tíhnu právě k tomuto řazení. To je důvod, proč se s ním setkáváte na mém webu a proč na svých kurzech učím právě toto rozložení.